16 C 365/2021-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 23 450 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 20. 1. 2016 půjčila žalované 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem 11 550 Kč v týdenních plátkách po 413 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně, celkem splatila 3 100 Kč. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 1. 2016 soud zjistil, že žalovaná obdržela částku 15 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s částkou 11 550 Kč (úrok 1 950 Kč, administrativní poplatek 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 6 600 Kč) v 59 týdenních splátkách po 443 Kč a poslední splátce 413 Kč Smlouva neobsahuje variantu pro bezhotovostní splácení. 5. Z výpisu splátek soud zjistil, že žalovaná nepravidelnými splátkami zaplatila celkem 3 100 Kč. 6. Z výzvy ze dne 30. 1. 2017 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 23 450 Kč. 7. Co do skutkového stavu lze uzavřít, že žalovaná obdržela 15 000 Kč, zavázala se vrátit 26 550 Kč a vrátila pouze 3 100 Kč. 8. Smlouva byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a n. OZ, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ). 9. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky. 11. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Částku 11 550 Kč, resp. její dílčí složky nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013). 14. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. 15. Částka 11 550 Kč plní funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků a má pokrývat náklady žalobkyně, její rizika a umožnit dosažení zisku. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v lednu 2016 (podle údajů České národní banky – databáze ARAD dostupná na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang) 11,75 % p. a. Naproti tomu ujednaná částka 11 550 Kč za 60 týdnů odpovídá sazbě 66 % p. a., což je oproti průměrné bankovní sazbě sazba cca šestinásobná, tedy extrémně excesivní. 16. Soud proto postupně posuzoval jednotlivé složky částky 11 550 Kč. 17. Částka výslovně označená jako„ úrok“ byla v posuzované věci ujednána v absolutní částce 1 950 Kč, délka spotřebitelského úvěru 60 týdnů, roční úroková míra při přiznání této částky by tedy činila 11,29 %. Úrok tedy byl zcela v pořádku. Vzhledem k vyššímu riziku nebankovního poskytovatele lze připustit i administrativní poplatek 3 000 Kč, nicméně tím už se plně vyčerpávají meze dobrých mravů (28 % p. a.). 18. Za situace, kdy již úrok a administrativní poplatek dosahují téměř trojnásobku průměrné bankovní sazby, je třeba další ujednané platby považovat za zjevně rozporné s dobrými mravy, speciálně pak ujednání o hotovostním výběru splátek, u kterého přistupuje další důvod neplatnosti ujednání. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši poplatku, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci. Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalované inkaso v hotovosti v podstatě vnutila. Smlouva totiž vůbec neobsahuje jinou možnost splacení zápůjčky, např. převodem na účet nebo složenkou. Spotřebitel – žalovaná tedy nemohla získat zápůjčku, aniž by se zavázala k úhradě inkasního poplatku. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní inkaso je proto i z tohoto důvodu podle § 588 OZ neplatné. 19. Pokud žalovaná splácela svůj dluh, jednalo se tedy o úhradu na jistinu a na částku 4 950 Kč. 20. Soud vzhledem ke shora uvedenému zamítl žalobu co do částky 6 600 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl, úrok z prodlení však přiznal pouze z jistiny 15 000 Kč, neboť možnost žádat úrok z úroku ani případná změna úroku na jistinu ujednána nebyla (právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb.). 21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v poměru cca 70:30, má tedy právo na náhradu 40 % účelně vynaložených nákladů. Při plném úspěchu by náhrada činila 1 238 Kč (tři úkony podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., 938 Kč zaplacený soudní poplatek), z toho 40 % činí 495,20 Kč.