16 C 83/2022-27 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu neuhrazených nákladů na dopravu žalované do protialkoholní záchytné stanice, kterou žalobkyně dne 13. 5. 2019 zajistila svým služebním vozidlem. Žalovaná doposud tyto náklady žalobkyni neuhradila, a to ani přesto, že ji k tomu žalobkyně písemně vyzývala. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v účinném znění /dále jen „o. s. ř.“ /). 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uveden pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaná byla dne 13. 5. 2019 hlídkou Policie České republiky dopravena služebním policejním vozidlem do protialkoholní záchytné stanice v [obec], neboť dle záznamu o provedení dechové zkoušky na přítomnost alkoholu v organismu žalované byla žalované naměřena hladina alkoholu v organismu ve výši 2,27 promile. Do záchytné stanice byla žalovaná předána 13. 5. 2019 ve 23:11 hod. K převozu žalované z místa zadržení, do protialkoholní záchytné stanice na trase dlouhé 163 km bylo použito služební vozidlo tov. zn. Škoda Octavia II 1,8 -118 kW, s průměrnou spotřebou paliva 9,7 l /100 km. Celkové náklady na převoz žalované do protialkoholní záchytné stanice vypočetla žalobkyně dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 440/2016 Sb. upravující výši sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a výši průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Vycházela tedy ze sazby základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,10 Kč a z průměrné ceny paliva ve výši 33,10 Kč. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 16. 12. 2019 vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 1 192 Kč za dopravu osoby do protialkoholní záchytné stanice. 6. Podle § 89e odst. 1 věty prvé zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v účinném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla dne 13. 5. 2019 prokazatelně pod vlivem alkoholu. Zasahující policisté tedy neměli jinou možnost, než žalovanou dopravit do protialkoholní záchytné stanice. Žalované tím ve smyslu citovaného § 89e odst. 1 věty prvé zákona o specifických zdravotních službách vznikla nejen povinnost uhradit poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu, ale též náklady na jeho dopravu do záchytné stanice, kterou provedla žalobkyně. Pokud jde o výpočet výše nákladů na tuto dopravu, postupovala žalobkyně dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. s přihlédnutím k § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a náklady vyčíslila na částku 1 192 Kč. 7. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalobou požadovanou částku včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalované právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně v této věci představují dvě paušální náhrady ve výši 100 Kč ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. dle § 2 odst. 1 (jedná se o návrh na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmět řízení nepřesahuje 50 000 Kč) za podaný návrh a výzvu k plnění, tj. částku 200 Kč. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku uložil povinnost žalované žalobkyni náklady řízení ve výši 200 Kč uhradit. 9. Žalobkyně byla ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od placení soudního poplatku a poplatková povinnost tak podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přešla na žalovanou, neboť podané žalobě bylo vyhověno. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč stanovený dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb. Soudní poplatek je třeba zaplatit na účet zdejšího soudu č. ú 3703-424591/0710, a to pod variabilním symbolem [číslo]. 10. Lhůty k plnění povinností, které byly žalované uloženy, stanovil soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.