5 C 101/2022-51 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení 6 261,04 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi Emma’s credit s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou dne 21. 4. 2020. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a úrok v celkové výši 1 458,27 Kč. Na základě dodatku k úvěrové smlouvě byla splatnost úvěru prodloužena do 11. 12. 2020. Žalovaná však v této lhůtě své platební povinnosti ze smlouvy nesplnila a dostala se do prodlení jednak s úhradou jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč, jednak poplatku a úroku ve výši 1 458,27 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil svou pohledávku z předmětné smlouvy na žalobkyni. Ta se podanou žalobou předně domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč. Dále požadovala úhradu položky označené v žalobě jako„ kapitalizovaný úrok“, jejíž výše činila 4 118,27 Kč a která sestávala z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 458,27 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 160 Kč (úrok ve výši 36 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině, tj. z částky 6 000 Kč, kapitalizovaný za období od 12. 12. 2020 do 12. 12. 2021) a poplatku za odeslání upomínky ve výši 500 Kč. Podanou žalobou si též nárokovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 261,04 Kč, která odpovídala sazbě ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč za období od 12. 12. 2020 do 24. 1. 2021, a to s odkazem na čl. VIII odst. 1 písm. d) smlouvy o úvěru, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč za období od 12. 12. 2020 do 30. 12. 2021, jehož výše činila 519,41 Kč, a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení. V neposlední řadě pak požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 473 Kč, které měly odpovídat nákladům na odeslání jednoho obyčejného dopisu ve výši 39 Kč a dále nákladům na dvě osobní návštěvy pověřeného terénního pracovníka žalobkyně u žalované, kdy náklady na jednu návštěvu měly činit 217 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádná z účastnic se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto jejich souhlas s tímto postupem ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 21. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] [spisová značka]. Právní předchůdce žalobkyně téhož dne na základě této smlouvy poskytl žalované bezhotovostním převodem ve prospěch jejího bankovního účtu č. [bankovní účet] uvedeného ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se v původní smlouvě zavázala uvedenou částku vrátit nejpozději do 21. 5. 2020 a v téže lhůtě též uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 280,74 Kč a úrok ve výši 177,53 Kč, tedy úplatu za poskytnutí úvěru v celkové výši 1 458,27 Kč. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 36 % ročně. V čl. VIII. odst. 1 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované se splacením úvěru vznikne právnímu předchůdci žalobkyně právo na smluvní úrok dle smlouvy, úrok z prodlení v zákonné výši, náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobkyně v důsledku prodlení žalované s úhradou dlužné částky (konkrétní výše těchto nákladů byla vymezena v bodě 3 Sazebníku, který tvořil nedílnou součást úvěrové smlouvy, přičemž zde byla obsažena mimo jiné výše nákladů na odeslání doporučené upomínky ve výši 500 Kč) a rovněž na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta nesměla přesáhnout limit 0,1 % denně a v celkovém souhrnu součin čísla 0,5 a celkové částky úvěru. Dne 11. 11. 2020 byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřen dodatek k předmětné úvěrové smlouvě, v němž bylo uvedeno, že žalovaná má zájem ke dni uzavření dodatku splatit poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 2 192,47 Kč, úrok za dobu prodloužení ve výši 177,53 Kč a veškeré sankce, které souvisejí s prodlením se splacením úvěru ve výši 3 968,16 Kč a tímto způsobem prodloužit splatnost jistiny úvěru do 11. 12. 2020. Dodatek obsahoval výslovnou zmínku o tom, že je uzavřen s rozvazovací podmínkou, že v případě, kdy žalovaná neuhradí shora uvedený poplatek a sankce ve lhůtě 72 hodin od okamžiku uzavření dodatku, tento dodatek se automaticky od počátku ruší, ke změně úvěru nedochází a žalovaná je povinna uhradit úvěr v původní výši k původně sjednanému datu splatnosti úvěru. Za předpokladu úhrady shora uvedených částek tak měla být prodloužena splatnost úvěru do 11. 12. 2020 s tím, že žalovaná k tomuto datu bude povinna uhradit jistinu ve výši 6 000 Kč, poplatek ve výši 1 280,74 Kč a úrok ve výši 177,53 Kč, celkem tedy 7 458,27 Kč. V dodatku bylo výslovně potvrzeno, že žalovaná odeslala platbu na prodloužení a že právní předchůdce žalobkyně tuto platbu dne 11. 11. 2020 přijal, čímž udělil souhlas s podmínkami sjednanými v dodatku. Právní předchůdce žalobkyně písemně vyzýval žalovanou k úhradě jejího dluhu z předmětné úvěrové smlouvy upomínkami z 16. 12. 2020, 21. 12. 2020, 31. 12. 2020 a 10. 1. 2021. Následně s účinností k datu 14. 1. 2022 postoupil svou pohledávku za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem právního předchůdce žalobkyně ze 4. 2. 2022. Sama žalobkyně následně opakovaně písemně vyzývala žalovanou k zaplacení dluhu, naposledy předžalobní upomínkou jejího zástupce z 12. 4. 2022. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, nicméně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. 9. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo ke vzniku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, když poskytl žalované peněžní prostředky v ujednané výši. Žalované tím dle smlouvy i shora citovaného ustanovení zákona vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč. 10. Ve smlouvě byl dále sjednán smluvní úrok a poplatek za poskytnutí úvěru, které ve svém souhrnu tvořily úplatu za poskytnutí peněžních prostředků žalované. V původním znění smlouvy se sice výše těchto plateb lišila v závislosti na tom, zda žalovaná vrátí poskytnutý úvěr v původním termínu splatnosti (tj. do 21. 5. 2020), či nikoliv, s ohledem na to, že následně došlo k uzavření dodatku, jímž byla splatnost úvěru odložena, však soud ujednání stanovující výši poplatku a úroku pro případ prodlení žalované nebral v úvahu, neboť uzavřený dodatek ke smlouvě upravil podmínky vrácení úvěru zcela novým způsobem. Na podkladě tohoto dodatku bylo tedy třeba vycházet z toho, že žalovaná se zavázala uhradit vedle dlužné jistiny úvěru též úrok ve výši 177,53 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 280,74 Kč, dále poplatek za prodloužení úvěru ve výši 2 192,47 Kč, úrok za dobu prodloužení ve výši 177,53 Kč a blíže nespecifikované sankce související s jejím prodlením ve výši 3 968,16 Kč. Přímo z textu dodatku vyplývá, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za prodloužení ve výši 2 192,47 Kč, úrok za dobu prodloužení ve výši 177,53 Kč a sankce ve výši 3 968,16 Kč, celkem tedy částku ve výši 6 338,16 Kč. Zmíněnou úh