6 C 165/2022-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 19 214 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 17. 1. 2022. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč splatný dne 19. 2. 2022. Žalovaný se zavázal vrátit částku 8 000 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a 39% úrokem ročně. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 270 Kč (1. upomínka za 450 Kč, 2. upomínka za 650 Kč, a náhrada nákladů za inkasní řízení ve výši 1 500 Kč, z této částky 2 600 Kč žalobkyně odečetla částku 2 330 Kč zaplacenou žalovaným), dále částku 2 400 Kč jakožto smluvní pokutu dle čl. 7 2. a 7. 3. smlouvy (2x 1 200 Kč). Žalobkyně dále požaduje zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 544 Kč. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 1. 2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal společně s částkou 8 000 Kč zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 544 Kč (v případě, že by úvěrovaný vrátil úvěr řádně a včas, pak by tento poplatek činil částku 1 984 Kč) – čl. 4 4. smlouvy. Smluvní strany si v čl. 4 1. smlouvy ujednaly úrok ve výši 39 % ročně, sazba RPSN činila dle čl. 6 2. smlouvy 1916 %. V článku 7. 2. smlouvy si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny za porušení povinnosti úvěrovaného doložit potvrzení o trvání zaměstnání po dobu trvání smluvního vztahu a smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny za porušení povinnosti úvěrovaného doložit potvrzení příslušného okresního soudu o tom, že vůči němu jsou/nejsou vedena soudní řízení. V čl. 7 4. smlouvy si smluvní strany dále sjednaly pro případ prodlení úvěrujícího s vrácením úvěru poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky po sedmi dnech prodlení, poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po dvaceti dnech prodlení, a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s vymáháním pohledávky cestou inkasní agentury. Žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace shrnující podmínky spotřebitelského úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč zaslané z bankovního účtu žalovaného a z kopie občanského průkazu žalovaného. 4. Upomínkou ze dne 28. 2. 2022 vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, dne 30. 3. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému poslední upomínku před žalobou a exekucí. Částka 8 000 Kč byla žalovanému žalobkyní odeslána dne 17. 1. 2022. 5. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 17. 1. 2022 smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku, přičemž vůle žalovaného uzavřít danou smlouvu byla projevena tzv. verifikační platbou v částce 1 Kč. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč se splatností 19. 2. 2022 (30 dní). Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve lhůtě splatnosti spolu s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 8 544 Kč (bude-li uhrazeno vše včas, snižuje se poplatek na částku 1 984 Kč) a úrokem ve výši 256 Kč. Pro případ porušení smluvních povinností stanovených v čl. 7 2. smlouvy ze strany žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 15 % z jistiny. Smluvní strany si dále sjednaly pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky po sedmi dnech prodlení, poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po dvaceti dnech prodlení, a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s vymáháním pohledávky cestou inkasní agentury. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisy ze dne 28. 2. 2022, 14. 3. 2022 a 30. 3. 2022 k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvy nereagoval a neuhradil ničeho. 6. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 122 odst. 1 až 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z., neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. 13. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 544 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 400 Kč a náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 2 600 Kč (po odečtení plateb žalovaného požadované ve výši 270 Kč). Nárok na zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč shledal soud důvodný. 14. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a za to požadovala po žalovaném zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 544 Kč, tj. poplatek ve výši 106,8 % poskytnuté částky. Nákladovost úvěru pro žalovaného byla ostatně vyjádřena roční procentní sazbou nákladů, která činila 1916 %. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, či jiné sankce. Výše účastníky sjednaného ujednání o celkové splatné částce nemůže být libovolná. V posuzované věci je třeba ujednání o poplatcích považovat za obdobu smluvních úroků, které představují příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi. Z úřední činnosti je soudu známo, že nebankovní společnosti často využívají institutu různých poplatků, které jsou nepřiměřeně vysoké ve vztahu k účelu, ke kterému