6 C 321/2021-85 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 12. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení 184 970,36 Kč s příslušenstvím z titulu uznání dluhu [číslo] dohody o splátkovém kalendáři. V rámci tohoto uznání žalovaný uznal dluh žalobkyně ve výši 184 970,36 Kč a zavázal se jej uhradit ve 122 měsíčních splátkách po 1 500 Kč od 15. 2. 2021 vždy ke každému 15. dni v měsíci. Na dluh nebylo uhrazeno ničeho. 2. K jednání nařízenému na 29. 3. 2022 se žalobkyně dostavila, na podané žalobě trvala. Žalovanému byla písemnost obsahující předvolání k jednání se stejnopisem žaloby zaslána na adresu vedenou v příslušné evidenci jako jeho bydliště. Písemnost byla dne 16. 3. 2022 vhozena do domovní schránky žalovaného. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti. 3. Žalobkyně při jednání odkázala na uznání dluhu, které žalovaný podepsal, tato listina splňuje všechny náležitosti, současně se v ní žalovaný zavázal, že dluh splatí ve splátkovém kalendáři. Existuje tedy právní domněnka, že dluh v době uznání existoval a je tedy na žalovaném, aby dluh vyvrátil. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaný nedostavil a dluh nevyvracel. Není možné, aby soud vyvracel vůli žalovaného. V rámci uznání dluhu žalovaný nezaplatil ani jednu splátku. Základní domněnkou tedy je, že dluh existoval v době uznání a věřitel tedy nemusí prokazovat existenci dluhu. Proto veškeré výzvy soudu považuje žalobkyně za nadbytečné. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR platí, že skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít tuto skutečnost za prokázanou. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že dlužník musí neexistenci či zánik závazku prokázat, nestačí, aby existenci dluhu pouze popřel. Pozitivní řešení otázky, zda účastník řízení unesl důkazní břemeno či nikoliv, však nemůže být založeno na pouhém popření skutečnosti, o jejíž existenci platí vyvratitelná domněnka, když akceptace takového názoru by ve své podstatě popírala smysl institutu vyvratitelné domněnky. 4. Z dohody o uznání dluhu [číslo] dohody o splátkovém kalendáři, kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 19. 1. 2021, soud zjistil, že žalovaný uznal dluh vůči žalobkyni vzniklý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 9. 2. 2020 ve výši 184 970,36 Kč a zavázal se jej splácet v pravidelných splátkách po 1 500 Kč měsíčně od 15. 2. 2021 s tím, že celý bude nejpozději uhrazen do 15. 4. 2031. Jako dlužník uznal zbylou část jistiny ve výši 51 914 Kč, náklady na upomínání ve výši 1 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 25 957,02 Kč, zbylou část úroků ve výši 38 631,30 Kč, doplňkovou službu [anonymizováno] ve výši 47 168 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 20 000 Kč. Podpis žalovaného na tomto uznání dluhu byl úředně ověřen. 5. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 3. 12. 2021 k úhradě částky 184 970,36 Kč do 7 dní od doručení výzvy. 6. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 9. 2. 2020 soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 55 000 Kč tak, že částka 30 345 Kč bude na základě žádosti spotřebitele vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku ze smlouvy [číslo] ze dne 23. 7. 2019. Částka 13 905 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele a částka 10 750 Kč bude započtena na náklady poskytovatele (náklady na lustrum v evidencích ve výši 650 Kč a administrativní náklady ve výši 10 100 Kč). Spotřebitel se zavázal kromě úvěru zaplatit i úrok ve výši 46 864 Kč. Na základě smlouvy je tedy spotřebitel povinen zaplatit celkovou dlužnou částku úvěru ve výši 101 864 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 415 Kč. Úroková sazba činí 23 % p. a., RPSN potom 38,34 %. V bodě 5.3 byla sjednána pro případ prodlení spotřebitele smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. Přílohu ke smlouvě tvoří tabulka umoření a smlouva o inkasní službě, v níž se žalovaný zavázal za výkon inkasní služby zaplatit poskytovateli po dobu trvání úvěru částku ve výši 16 344 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 227 Kč. Inkaso bude zřízeno za částku 7 137 Kč. Dále účastníci uzavřeli smlouvu o zřízení [anonymizována tři slova]. Za tuto službu měl žalovaný zaplatit po dobu trvání úvěru částku 53 064 Kč, a to v měsíčních splátkách po 737 Kč, která bude hrazena současně s měsíční splátkou úvěru. [anonymizována tři slova] zahrnuje možnost využití tří služeb, a to odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc, možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Tento úvěr byl žalobkyní zesplatněn dopisem ze dne 21. 12. 2020 v částce 179 715,75 Kč (zbývající část jistiny ve výši 51 914,04 Kč, zbývající část úroků ve výši 38 631,30 Kč, zbývající část inkasní služby ve výši 14 528 Kč, zbývající část [anonymizována tři slova] – odklad ve výši 10 688 Kč, zbývající část [anonymizována tři slova] – nemoc ve výši 18 240 Kč, zbývající část [anonymizována tři slova] – práce ve výši 18 240 Kč, náklady na upomínání ve výši 1 300 Kč, smluvní úroky za prodlení úvěru ve výši 200,54 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby ve výši 16,34 Kč a smluvní pokuta ve výši 25 957,02 Kč. 7. Soud si dále od žalobkyně vyžádal smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 23. 7. 2019. Z ní zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 24 000 Kč byla vyplacena na účet spotřebitele a částka 6 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele (náklady na lustrum v evidencích ve výši 650 Kč a administrativní náklady ve výši 5 350 Kč). Spotřebitel se zavázal kromě úvěru zaplatit i úrok ve výši 25 562 Kč. Na základě smlouvy byl tedy spotřebitel povinen zaplatit celkovou dlužnou částku úvěru ve výši 55 562 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 772 Kč. Úroková sazba činila 23 % p. a., RPSN potom 38,34 %. V bodě 5.3 byla sjednána pro případ prodlení spotřebitele smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. Přílohu ke smlouvě tvoří tabulka umoření a smlouva o inkasní službě, v níž se žalovaný zavázal za výkon inkasní služby zaplatit poskytovateli po dobu trvání úvěru částku ve výši 8 856 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 123 Kč. Inkaso bude zřízeno za částku 3 894 Kč. Dále účastníci uzavřeli smlouvu o zřízení [anonymizována tři slova]. Za tuto službu měl žalovaný zaplatit po dobu trvání úvěru částku 29 016 Kč, a to v měsíčních splátkách po 403 Kč, která bude hrazena současně s měsíční splátkou úvěru. [anonymizována tři slova] zahrnuje možnost využití tří služeb, a to odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc, možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. 8. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 8 o. z. platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 433 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1812 odst. 1 o. z. platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož paragrafu platí, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 3 odst. 2 písm. c) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí celkovou částkou, kterou má spotřebitel zaplatit, součet celkové výše spotřebitelského úvěru a celkových nákladů spotřebitel