7 C 154/2021-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 18 040 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce ze dne 15. 1. 2005 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně - [právnická osoba] [IČO] a žalovanou pod [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem ve výši 33 280 Kč (půjčka 20 000 Kč, poplatek ve výši 13 280 Kč), a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 1. 2006. Dle žaloby žalovaná na pohledávku uhradila 15 240 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 620 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce ze dne 19. 3. 2005 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně - [právnická osoba] [IČO] a žalovanou pod [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem ve výši 16 640 Kč (půjčka 10 000 Kč, poplatek ve výši 6 640 Kč), a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 3. 2006. Dle žaloby žalovaná na pohledávku uhradila 14 020 Kč. Pohledávky byly postoupeny na současnou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 18 040 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22 074,09 Kč, dále zákonným úrokem z prodlení z částky 18 040 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, dále zaplacení částky 2 620 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 164,62 Kč, dále zákonným úrokem z prodlení z částky 2 620 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 19. 3. 2005 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v částce 6 640 Kč, celkem tedy částku 16 640 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o půjčce, že převzala při podpisu smlouvy celou výši uvedené půjčky. Součástí smlouvy účastníci učinili i smluvní podmínky smlouvy o půjčce. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 15. 1. 2005 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v částce 13 280 Kč, celkem tedy částku 33 280 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o půjčce, že převzala při podpisu smlouvy celou výši uvedené půjčky. Součástí smlouvy účastníci učinili i smluvní podmínky smlouvy o půjčce. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávky za žalovanou ze shora uvedených smluv postoupila současné žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámil žalované postoupení pohledávky ze shora uvedených smluv na současnou žalobkyni a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 20 660 Kč nové žalobkyni. 7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky v celkové výši 47 282,64 Kč nejpozději do 26. 11. 2021 s poučením o postoupení pohledávky a s poučením, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalované dne 12. 11. 2021. 8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) postupoval soud podle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013. 9. Soud přezkoumal uzavřené smlouvy o půjčce a dospěl k závěru, že tyto jsou v určité části (v části, které se týkají souhrnného poplatku) uzavřeny v rozporu s dobrými mravy a v části jsou neplatné. Pokud se týká souhrnných poplatků ve výši 6 640 Kč a 13 280 Kč, tak tyto jsou s ohledem na výši poskytnutých půjček (10 000 Kč a 20 000 Kč) neúměrně vysoké. Lze v nich tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnné poplatky. Výše účastníky sjednaného ujednání o souhrnném poplatku nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 3 000 Kč (u půjčky ve výši 10 000 Kč) a 6 000 Kč (u půjčky ve výši 20 000 Kč), tj. ve výši 30 % z poskytnutých půjček. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o souhrnných poplatcích (podle soudu nemravných a neplatných) podepsala. 10. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 657 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák). Právní předchůdce žalobkyně na základě uvedených smluv poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč a 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit spolu se souhrnnými poplatky ve výši 6 640 Kč a 13 280 Kč, celkem se zavázala zaplatit 16 640 Kč a 33 280 Kč. Postoupení pohledávek na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná krom částky 14 020 Kč na půjčku ve výši 10 000 Kč a krom částky 15 240 Kč na půjčku ve výši 20 000 Kč nic více nezaplatila. Bylo věcí žalované, aby tvrdila, zejména pak prokázala, že půjčky již zaplatila, popř. že na tyto uhradila více jak 14 020 Kč a 15 240 Kč, což však žalovaná neučinila. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni na půjčku ve výši 20 000 Kč částku 10 760 Kč (20 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 6 000 Kč – zaplacených 15 240 Kč). Na půjčku ve výši 10 000 Kč žalovaná uhradila 14 020 Kč, přičemž soud byl ochoten žalobkyni přiznat částku 13 000 Kč. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné jistiny. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. a 351/2013 Sb. 11. Výrokem II. soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 2 620 Kč a 7 280 Kč a příslušenství nad rozsah příslušenství přiznaných ve výroku I., a to s ohledem na závěry shora a s odkazem na nálezy ústavního soudu. 12. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 1 033 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně na soudním poplatku uhradila částku 827 Kč, výrokem IV. tohoto rozsudku soud uložil povinnost žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 206 Kč. 13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 20 660 Kč, žalobkyni bylo vyhověno co do částky 10 760 Kč, žaloba byla pro částku 2 620 Kč a 7 280 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 52 % ku 48 % žalované. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je nepatrný. Soud proto výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 14. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.