9 C 225/2022-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 7. 10. 2022 domáhala po žalované zaplacení 10 470 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 317 Kč odpovídajícím sazbě 28,95 % ročně z částky 8 446,60 Kč za dobu od 23. 6. 2019 do 7. 1. 2022, úrokem ve výši 28,95 % ročně z částky 8 446,60 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 127,49 Kč, který měl dle žaloby odpovídat zákonné roční sazbě z částky 8 446,60 Kč za dobu od 23. 6. 2019 do 7. 1. 2022, a zákonným úrokem z prodlení z částky 8 446,60 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 11. 8. 2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek a pojistné v souhrnné výši 6 920 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradila 6 450 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, a to ve výši 16 220 Kč. Součástí této částky bylo i navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně, které však žalobkyně nepožaduje. Po postoupení pohledávky již žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení zbývající dlužné jistiny ve výši 8 446,60 Kč a dlužných úhrad souvisejících s úvěrem ve výši 2 023,40 Kč, a to včetně shora uvedeného příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádná z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 11. 8. 2018, jakož i z formuláře o zařazení žalované do pojistného programu Credit Life z téhož dne soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 650 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč a poplatek za zařazení do pojistného programu životního pojištění Credit Life ve výši 270 Kč, to vše v 45 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 376 Kč, s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla dle bodu 1.3 smlouvy uzavřena na dobu určitou v trvání 45 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila dle bodu 1.4 smlouvy 35,53 % ročně, přičemž byla platná po celou dobu trvání smlouvy. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 7. 1. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 3. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ji, aby na svůj dluh napříště plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované dne 4. 2. 2022. 7. Z předžalobní výzvy ze 14. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 19 795,26 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru ve lhůtě do 29. 4. 2022 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 8. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly pro rozhodnutí ve věci jakkoliv podstatné. 9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalovanou dne 11. 8. 2018 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 650 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 270 Kč, to vše ve 45 pravidelných týdenních splátkách po 376 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla dle bodu 1.3 smlouvy uzavřena na dobu určitou v trvání 45 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila dle bodu 1.4 smlouvy 35,53 % ročně, přičemž byla platná po celou dobu trvání smlouvy. Pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla s účinností k 7. 1. 2022 postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně sama následně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy. 10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo ke vzniku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. 18. Žalované tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2395 o. z. nepochybně vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a rovněž zaplatit úrok z úvěru. Pro posouzení oprávněnosti podané žaloby však bylo klíčové, jak vysoký úrok byl vlastně v předmětné smlouvě sjednán a zda žalovanou rovněž stíhá povinnost zaplatit všechny ve smlouvě sjednané poplatky související s úvěrem. 19. Výše samotného úroku byla v textu smlouvy o úvěru vyjádřena jednak absolutní částkou 1 650 Kč (bod 1.8 smlouvy), jednak ve formě zápůjční úrokové sazby ve výši 35,53 % ročně (bod 1.4 smlouvy). Uvedená absolutní výše úroku přitom odpovídala zmíněné procentuálně vyjádřené zápůjční úrokové sazbě z jistiny úvěru za sjednanou dobu trvání smlouvy, tj. za dobu 45 týdnů. Jak tedy vyplývá z bodu 1.8. smlouvy, pokud by žalovaná splácela poskytnutý úvěr řádně a včas, byla by povinna celkem na úrocích zaplatit 1 650 Kč. Vzhledem k tomu, že se dostala do prodlení s hrazením sjednaných splátek (toto tvrz