9 C 244/2022-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 10. 2022 domáhala po žalované zaplacení 20 758,06 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 579,95 Kč, kapitalizovaný zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 856,49 Kč odpovídajícím sazbě 8,25 % ročně z částky 13 758,06 Kč od 31. 8. 2020 do 20. 4. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 13 758,06 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 30. 6. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat uvedenou částku vrátit spolu se sjednanými platbami souvisejícími s poskytnutým úvěrem, jejichž celková výše činila 12 888 Kč, to vše v ujednaných měsíčních splátkách. Celkem však na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila pouze částku 2 499,99 Kč, která odpovídala jedné sjednané splátce. Tyto platby právní předchůdce žalobkyně započetl v rozsahu 1 241,94 Kč na jistinu úvěru a v rozsahu 1 258,05 Kč na sjednané poplatky. Splatnost poslední dohodnuté splátky úvěru nastala k datu 30. 8. 2020. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil svou pohledávku z uvedené smlouvy na žalobkyni. Po tomto postoupení již žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobou požadovaná částka ve výši 20 758,06 Kč sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 758,06 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč nárokované žalobkyní s odkazem na čtvrtý odstavec smlouvy, přičemž absolutní výše smluvní pokuty odpovídá sazbě 0,1 % denně z částky 13 758,06 Kč za dobu od 31. 8. 2020 do 21. 1. 2022. Částka označená v žalobě jako„ kapitalizovaný úrok“ ve výši 15 005,39 Kč pak sestává ze smluvního úroku ve výši 1 211,90 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 375,44 Kč odpovídajícího sazbě 15 % ročně z částky 13 758,06 Kč za dobu od 31. 8. 2020 do 20. 4. 2022, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 691,11 Kč, dlužného poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 268,97 Kč a dlužného inkasního poplatku ve výši 2 457,97 Kč. V neposlední řadě žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 13 758,06 Kč, a to zčásti kapitalizovaného na částku 1 856,49 Kč za dobu od 31. 8. 2020 do 20. 4. 2022, dále pak za dobu od 7. 6. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 30. 6. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl při podpisu smlouvy žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy první splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od jejího podpisu, každá další pak vždy do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Ve smlouvě byla dále ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná v den následující po dni vzniku prodlení. 5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem 4. 4. 2022 (ve znění jejího dodatku z 3. 6. 2022, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z 3. 6. 2022, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky z 21. 6. 2022 soud zjistil, že pohledávka vzniklá z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy byla jejím právním předchůdcem postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. 6. Z předžalobní výzvy z 3. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 41 461,41 Kč s příslušenstvím vzniklé na základě shora uvedené úvěrové smlouvy a byla současně upozorněna na to, že pokud dluh nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 7. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 30. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná v případě svého prodlení s úhradou některé splátky úvěru povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla vždy splatná následující den po vzniku prodlení. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění prostřednictvím předžalobní výzvy jejího zástupce. 8. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženými smlouvami o postoupení pohledávek, na jejichž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem prokazatelně dostál, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši v hotovosti při podpisu smlouvy. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná nesplácela řádně a včas sjednané splátky úvěru. Bylo přitom na žalované, aby v případě, že splátky hradila v dohodnutých termínech splatnosti, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však zůstala nečinnou, na podanou žalobu ani k výzvě soudu nijak nereagovala. Soud proto vycházel z toho, že se skutečně dostala do prodlení s hrazením splátek úvěru. 14. Žalovaná byla nepochybně povinna dle smlouvy i dle § 2395 o. z. vrátit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné poskytnutou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti celého žalobou uplatněného nároku však bylo třeba zhodnotit platnost ujednání o úroku z úvěru a o dalších poplatcích souvisejících s úvěrem, respektive ujednání o smluvní pokutě. 15. Ujednání o úroku je ve smyslu § 2395 o. z. jednou z podstatných náležitostí úvěrové smlouvy. V daném případě byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou sjednán úrok v absolutní výši 1 444 Kč. Takový úrok by sám o sobě ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků nepochybně nebyl nepřiměřený, žalovaná se však ve smlouvě zavázala nejen k úhradě tohoto