9 C 315/2021-54 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 10. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení 12 412 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 1. 7. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla dle žaloby mezi účastnicemi uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne 30. 12. 2020. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 7 850 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 20 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Celkem za dobu trvání smluvního vztahu účastníků vznikla žalované povinnost vrátit jistinu úvěru ve výši 7 850 Kč, zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 570 Kč a úrok ve výši 6 368 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr dle dohodnutého splátkového kalendáře a dostala se do prodlení se splácením delšího než 2 měsíce, proto žalobkyně dle bodu 6.5 smlouvy celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnila. Dle žaloby jí v souvislosti s prodlením žalované vznikl nárok rovněž na zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 484 Kč, které odpovídají nákladům na mimosoudní vymáhání dlužné částky dle příslušného ustanovení mandátní smlouvy z 29. 5. 2013. Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy celkem uhradila pouze 3 860 Kč. Žalobkyně celkový dluh ze smlouvy ponížila o tyto úhrady a v podané žalobě se domáhala zaplacení zbývajících 12 412 Kč a současně zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího dni zesplatnění úvěru do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla soudem zaslána na adresu, na které je hlášena k trvalému pobytu, přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud tedy její souhlas ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou 30. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč s tím, že žalovaná mohla čerpat peněžní prostředky do výše uvedeného limitu i opakovaně. V čl. 5 smlouvy byl sjednán poplatek za každé čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny. Dle čl. 6 smlouvy činila sjednaná úroková sazba za poskytnutí peněžních prostředků 20 % měsíčně s tím, že v případě zesplatnění úvěru se snižovala za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu na 8 % ročně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že jak poplatek za čerpání úvěru, tak naběhlý úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stanou součástí jistiny dluhu žalované. Ta se zavázala do konce každého kalendářního měsíce počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru, uhradit minimální splátku úvěru, jejíž výše činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, a pokud byla částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, pak byla výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce, stane se bez dalšího celý její dluh splatným. Ještě předtím měla žalobkyně vyzvat žalovanou k uhrazení dlužné částky a poskytnout jí za tímto účelem lhůtu alespoň 30 dnů. Dle čl. 6 smlouvy si mohla žalobkyně nárokovat v případě prodlení žalované s úhradou jejího dluhu účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalované. 5. Z předložené kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně při uzavření smlouvy ověřila totožnost žalované z jejího občanského průkazu. 6. Z mandátní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jakožto mandantem a společností [právnická osoba], [IČO], jakožto mandatářem dne 29. 5. 2013, jejímž předmětem byla dohoda o úplatném vymáhání pohledávek žalobkyně za třetími stranami shora uvedenou společností, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala v souvislosti s činností zmíněného mandatáře hradit poplatek ve výši 121 Kč vč. DPH za vymáhání každé své jednotlivé pohledávky, ovšem pouze v případě, kdy dojde ke skutečnému vymožení poplatku, respektive jeho části mandatářem. 7. Z žalobkyní předloženého výpisu z jejího bankovního účtu bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované v období od 30. 12. 2020 do 26. 4. 2021 celkem 7 850 Kč, a to bezhotovostním převodem ve prospěch jejího bankovního účtu č. [bankovní účet] uvedeného ve smlouvě. 8. Z výzvy k úhradě z 9. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 17 258 Kč vzniklé z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 20. 10. 2021 s upozorněním, že v případě nezaplacení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Uvedená výzva byla dle přiloženého poštovního podacího archu odeslána žalované 9. 9. 2021. 9. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastnicemi byla dne 30. 12. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě žalobkyně umožnila žalované opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaná takto v období od 30. 12. 2020 do 26. 4. 2021 celkem vyčerpala 7 850 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí a současně za každé čerpání peněžních prostředků zaplatí poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Dále byla dle smlouvy povinna za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém dojde k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení platit z dlužné částky úrok ve výši 20 % měsíčně s tím, že pokud dojde k zesplatnění úvěru, pak se výše úroku počínaje prvním dnem splatnosti celého dluhu až do jeho splacení měla snížit na 8 % ročně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že jak poplatek za čerpání úvěru, tak naběhlý úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stanou součástí jistiny dluhu žalované. Ta byla povinna splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše činila jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, a pokud byla částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, pak byla výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu trvajícího déle než 2 měsíce bylo sjednáno, že se celý dluh z předmětné smlouvy o úvěru stane jednorázově splatným a žalobkyně je oprávněna žádat jeho zaplacení. Smlouva zároveň obsahovala ujednání o povinnosti žalované zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s jejím případným prodlením, jejichž výše činila 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalované. Předžalobní výzvou z 9. 9. 2021 žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a upozornila ji, jaké důsledky pro žalovanou bude mít případné neuhrazení dluhu. 10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru dle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. 11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 580 odst. 1 věty prvé o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi vznikl závazkový právní