9 C 326/2021-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení 6 936,96 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 868,92 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 286,57 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 196,11 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 9. 8. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat uvedenou částku vrátit spolu se sjednanými platbami souvisejícími s poskytnutým úvěrem, jejichž celková výše činila 5 144 Kč, to vše v ujednaných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost však porušila, neboť splátky nehradila řádně a včas. Celkem na svůj dluh uhradila pouze 1 600 Kč. Závazek žalované z předmětné úvěrové smlouvy se stal nejpozději splatným k 9. 10. 2020, tedy k datu splatnosti poslední smluvené splátky úvěru. S účinností k 19. 7. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení částky v celkové výši 6 936,96 Kč, která sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 196,11 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky v celkové výši 473 Kč, které odpovídaly nákladům na odeslání jednoho obyčejného dopisu žalované a nákladům na dvě osobní návštěvy pověřeného terénního pracovníka právního předchůdce žalobkyně u žalované, a dále ze smluvní pokuty za prodlení žalované se splacením úvěru ve výši 1 267,85 Kč, kdy výše nárokované smluvní pokuty měla dle žalobkyně odpovídat sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 5 196,11 Kč za dobu od 10. 10. 2020 do 10. 6. 2021, přičemž žalobkyně svůj nárok na úhradu smluvní pokuty dovozovala z odstavce 4 na první straně smlouvy. Dále si žalobkyně nárokovala položku označenou jako„ kapitalizovaný úrok“ v celkové výši 4 868,92 Kč, která sestávala z kapitalizovaného smluvního úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 431,48 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 515,36 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 477,04 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 924,01 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 521,03 Kč. V neposlední řadě žalobkyně požadovala ještě úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 286,57 Kč, kdy tato částka měla odpovídat zákonné sazbě ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 196,11 Kč za dobu od 10. 10. 2020 do 11. 6. 2021, jakož i běžícího zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině úvěru za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě, žalovaná se k písemné výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu citovaného zákonného ustanovení předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 9. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 578 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 940 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 546 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 1 080 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 796 Kč. Zápůjční úroková sazba úvěru odpovídala dle smlouvy 15 % ročně. Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná v případě svého prodlení s úhradou některé splátky úvěru povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla vždy splatná následující den po vzniku prodlení. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností k 19. 7. 2021 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Následně žalobkyně dopisem z 17. 8. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 16 011,26 Kč ve lhůtě do 31. 8. 2021 a upozornila ji na to, že v případě neuhrazení dluhu si bude nárokovat též náklady mimosoudního vymáhání pohledávky, přičemž připojila i rozpis paušálních nákladů na jednotlivé úkony. Součástí tohoto rozpisu byla též výše nákladů spojených se zasláním obyčejného dopisu (39 Kč) a s osobní návštěvou pracovníka žalobkyně u žalované (217 Kč). Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě předmětného dluhu ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 6. 9. 2021, v níž byla poučena i o tom, že pokud dluh neuhradí ve lhůtě do 22. 9. 2021, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem prokazatelně dostál, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši v hotovosti při podpisu smlouvy. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná nesplácela řádně a včas sjednané splátky úvěru. Bylo přitom na žalované, aby v případě, že splátky hradila v dohodnutých termínech splatnosti, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však zůstal nečinnou, na podanou žalobu ani k výzvě soudu nijak nereagovala. Soud proto vycházel z toho, že se skutečně dostala do prodlení s hrazením splátek úvěru a že na svůj dluh uhradila pouze žalobkyní tvrzených 1 600 Kč. 11. Žalovaná byla nepochybně povinna dle smlouvy i dle § 2395 o. z. vrátit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné poskytnutou jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti celého žalobou uplatněného nároku však bylo třeba zhodnotit platnost ujednání o úroku z úvěru a o dalších poplatcích souvisejících s úvěrem, respektive ujednání o smluvní pokutě. 12. Ujednání o úroku je ve smyslu § 2395 o. z. jednou z podstatných náležitostí úvěrové smlouvy. V daném případě byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou sjednán úrok ve výši 578 Kč, který měla žalovaná uhradit v případě řádného splácení úvěru dle sjednaného splátkového kalendáře. Smlouva dále obsahovala informaci, podle níž činila výše zápůjční úrokové sazby 15 % ročně. Takto vysoký úrok by sám o sobě ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků nepochybně nebyl nepřiměřený, žalovaná se však ve smlouvě zavázala nejen k úhradě tohoto úroku, ale rovněž k zaplacení poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 546 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 940 Kč Tyto platby přitom nelze považovat za nic jiného, než za další formu úplaty za poskytnutí peněžních prostředků žalované.