16 C 39/2023-62 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 29 299,17 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno shora ve výroku I. Tvrdila, že na základě obchodní praxe zavedené mezi stranami dodávala žalované ovoce a zeleninu, přičemž jednotlivé dodávky byly fakturovány. Takto docházelo k uzavírání jednotlivých kupních smluv. Žalobkyně takto postupně dodala žalované zboží v celkové ceně 29 299,17 Kč, které však žalovaná neuhradila do splatnosti jednotlivých faktur ani k předžalobní výzvě. 2. Žalovaná se k žalobě, ač řádně vyzvána, nevyjádřila. 3. K jednání dne 24. 4. 2023 se ani jedna ze stran nedostavila. Žalovaná bez omluvy, zástupce žalobkyně se z jednání omluvil den před jednáním s poukazem na kolizi s jiným dříve nařízeným jednáním v jiné věci (které však nedoložil) a výslovně souhlasil s projednáním bez přítomnosti žalobkyně. 4. Soud věc projednal a z učiněných důkazů učinil následující zjištění: 5. Ze souboru faktur a dodacích listů (č. l. 8-44, 42-44) soud zjistil, že žádná z faktur není podepsána ani orazítkována odběratelem. Všechny dodací listy jsou opatřeny podpisem v kolonce„ Převzal,“ aniž by bylo vyznačeno, zda a jaký má takto podepsaná osoba vztah k žalované. Některé dodací listy jsou podepsány zcela nečitelně, některé podepsala žena, jejíž jméno začíná na„ Vobe-“ (dále je nečitelné), některé dodací listy podepsala paní [příjmení] Ani jeden z dodacích listů není opatřen ani razítkem žalované. Všechny doklady mají nesprávně uveden název žalované (namísto„ union“ je uvedeno„ unikom“ popř.„ unicom“). Ve třech případech je na dodacích listech dokonce nesprávně uvedeno i sídlo žalované – namísto [obec] jsou uvedeny [obec] (č. l. 10, 11, 43). Styl písma u ručně vypsaného názvu odběratele na každém dodacím listu se shoduje s písmem, kterým jsou vypsány jednotlivé položky zboží. 6. Z učiněných zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 7. Z ničeho nevyplynulo, že by si žalovaná potravinářské zboží v jednotlivých případech objednala a především, že by jí bylo dodáno. K objednávce nebyly žádné důkazy označeny ani předloženy. K dodání zboží byly předloženy dodací listy. Dodací listy byly (jak lze v běžném obchodním styku očekávat) předvyplněny žalobkyní (což vyplývá z chyb v názvu a sídle žalované a shodném stylu písma mezi takto vyplněným názvem popisem zboží). Jedinou kolonkou, která tak zbyla k vyplnění odběrateli, byla kolonka„ Převzal“, která je sice opatřena podpisy nějakých osob, avšak z ničeho není patrné, že by se jednalo o osoby jednající alespoň na účet žalované (u podpisu není uvedena ani pozice podepisující osoby nebo aspoň razítko žalované), dokonce to není ani tvrzeno. Nebylo tedy možné učinit závěr o dodání zboží žalované. 8. Na místě tedy bylo vyzvat žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. To však nebylo možné, neboť žalobkyně se k jednání nedostavila a především souhlasila s projednáním v její nepřítomnosti – o odročení jednání tedy nepožádala. 9. Nejvyšší soud dovodil, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 a ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 a usnesení téhož soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1277/2012). Poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3945/2013). Nelze případně uplatnit ani námitku, že potřeba doplnit důkazy vyvstala již před prvním jednáním ve věci, a proto měl soud prvního stupně postupovat podle ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř., neboť taková námitka pomíjí, že dokazování provádí soud zásadně při jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř.) a že teprve po provedení dokazování může soud učinit závěr o tom, zda je takové poučení potřeba. Soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní při jiném úkonu než při jednání neposkytuje (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3098/2016). 10. Po hmotněprávní stránce tedy prakticky nebylo co posuzovat, neboť nebylo prokázáno objednání či alespoň dodání zboží, tudíž podmínky v úvahu připadající ustanovení (koupě dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, případně bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku) nebyly naplněny. 11. Soud proto žalobu zamítl. 12. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, měla by proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, avšak žádné náklady nevynaložila, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.