3 C 134/2023-32 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 217 960 Kč z titulu smluv o nájmu dopravního prostředku. Žalobkyně v žalobě uváděla, že dne 7. 9. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o nájmu dopravního prostředku, na základě které žalovaný užíval vůz žalobkyně BMW 220d, [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka], za dohodnuté nájemné ve výši 1 513 Kč denně. Původní doba 30 dnů nájmu byla dohodou prodloužena na 90 dnů. Žalovaný žalobkyni vrátil vůz dne 5. 12. 2022, a to s odřeným diskem. Za užívání vozidla byla žalovanému dne 6. 12. 2022 vystavena faktura [číslo] na částku 108 900 Kč (za období od 7. 9. 2022 do 5. 12. 2022), faktura byla splatná dne 5. 1. 2023. Pro případ vzniku škody na vozidle bylo ve smlouvě sjednáno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni rozdíl mezi skutečnými náklady na opravu vozidla a částkou vyplacenou pojišťovnou, tj. zejména zaplatit spoluúčast. Žalobkyně provedla opravu vozidla a vystavila žalovanému fakturu [číslo] na 5 000 Kč, splatnou dne 3. 3. 2023. Žalobkyně dále dne 5. 12. 2022 uzavřela s žalovaným další smlouvu o nájmu dopravního prostředku, na základě které žalovaný užíval vůz žalobkyně BMW 216d, [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka], za dohodnuté nájemné ve výši 1 513 Kč denně. Původní doba nájmu byla dohodou prodloužena do 2. 3. 2023. Žalovaný žalobkyni vrátil vůz dne 3. 3. 2023. Za užívání tohoto vozidla byla žalovanému vystavena faktura [číslo] na částku 36 300 Kč se splatností 5. 2. 2023 (za období od 5. 12. 2022 do 5. 1. 2023) a faktura [číslo] na částku 67 760 Kč se splatností dne 3. 3. 2023 (za období od 6. 1. 2023 do 3. 3. 2023). Žalovaný si výše uvedené faktury převzal, ale neuhradil. Žalobkyně vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce výzvou ze dne 17. 4. 2023 k úhradě dlužné částky a upozornila jej i na případné soudní vymáhání, žalovaný na výzvu nereagoval a na dlužnou částku neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k řádně a včas doručené žalobě přes poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z žalobcem předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku soud zjistil, že mezi účastníky byl na období od 7. 9. 2022 do 7. 10. 2022 sjednán nájem vozidla BMW 220d, [příjmení]: [anonymizováno]. Nájemné činilo 1 513 Kč denně. Doba nájmu byla prodloužena do 5. 12. 2022. 6. Z faktury [číslo] ze dne 6. 12. 2022 soud zjistil, že žalovanému bylo v souvislosti se zapůjčením náhradního vozidla 220d za období od 7. 9. 2022 do 5. 12. 2022 účtováno 108 900 Kč. Splatnost faktury byla stanovena na 5. 1. 2023. 7. Z faktury [číslo] ze dne 3. 3. 2023 soud zjistil, že žalovanému byla vyúčtována spoluúčast za odřený disk u vozu ve výši 5 000 Kč. Faktura byla splatná 3. 3. 2023. 8. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku soud zjistil, že mezi účastníky byl na období od 5. 12. 2022 do 2. 3. 2023 sjednán nájem vozidla BMW 216d, [příjmení]: [anonymizováno]. Nájemné činilo 1 513 Kč denně. 9. Z faktury [číslo] ze dne 6. 1. 2023 soud zjistil, že žalovanému bylo v souvislosti se zapůjčením náhradního vozidla 216d za období od 5. 12. 2022 do 5. 1. 2023 účtováno 36 300 Kč. Splatnost faktury byla stanovena na 5. 2. 2023. 10. Z faktury [číslo] ze dne 3. 3. 2023 soud zjistil, že žalovanému bylo v souvislosti se zapůjčením náhradního vozidla 216d za období od 6. 1. 2023 do 3. 3. 2023 účtováno 67 760 Kč. Splatnost faktury byla stanovena na 17. 3. 2023. 11. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 17. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do 29. 4. 2023. Žalovaný byl upozorněn na případné soudní vymáhání dlužné částky. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 17. 4. 2023, jak vyplývá z poštovního podacího lístku. 12. Na základě shora uvedeného dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o nájmu dopravního prostředku, na jejichž základě žalobkyně poskytla žalovanému do užívání výše uvedená vozidla a žalovaný se za jejich pronájem zavázal hradit 1 513 Kč denně. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že nájemce odpovídá za škody způsobené na vozidle a zavázal se uhradit případný rozdíl mezi skutečnými náklady na opravu a částkou vyplacenou pojišťovnou. Žalobkyně vystavila žalovanému vyúčtování za pronájem vozidel, avšak žalovaný je nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný vrátil první vůz s odřeným diskem, provedla žalobkyně jeho opravu a následně vystavila žalovanému fakturu na částku 5 000 Kč za spoluúčast. Žalovaný si vystavené faktury převzal, ale neuhradil. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 17. 4. 2023 k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný neuhradil ničeho. 13. Po právní stránce soud hodnotil věc podle § 2201 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle kterého se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. A dále dle § 2944 a násl. o. z., podle kterého každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak. 14. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Žalobkyně doložila, že na základě smluv o nájmu dopravního prostředku poskytla žalovanému do užívání vozidla BMV 220d a BMV 216d, za nájem vystavila žalobkyně žalovanému faktury na částky 108 900 Kč, 36 300 Kč a 67 760 Kč. A vzhledem k tomu, že žalovaný vrátil první vozidlo žalobkyni poškozené, provedla žalobkyně jeho opravu a následně v souladu se smlouvou vystavila žalovanému fakturu na částku 5 000 Kč. Dlužná částka tak činí celkem 217 960 Kč. Bylo přitom na žalovaném, aby tvrdil a zejména pak prokázal, že dlužnou částku zcela nebo alespoň ve větším rozsahu než tvrdí žalobkyně, uhradil. Žalovaný byl však po celou dobu řízení pasivní. Soudu tak nezbylo než vycházet z tvrzení žalobkyně, která navíc všechna svá tvrzení řádně doložila příslušnými důkazy. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. Z uvedeného důvodu shledal soud jak shora uvedeno, žalobu v plném rozsahu důvodnou. 15. S přihlédnutím k § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byl oprávněným shledán též nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a přísluší jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 8 719 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 34 412,40 Kč (odměna dle § 7 bod 6. advokátního tarifu ve výši 27 540 Kč za tři úkony právní služby po 9 180 Kč/přípra a převzetí zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé/, tři paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 43 134,40 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 17. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.