6 C 217/2023-48 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 806,93 Kč. V žalobě uvedla, že dne 16. 9. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 000 Kč, který měl být splacen 16. 10. 2022 s poplatkem ve výši 7 250 Kč. Žalovaný si zvolil službu„ [anonymizována dvě slova]“ za poplatek 110 Kč, službu„ [anonymizováno]“ za poplatek 165 Kč a službu„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ za poplatek 29 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho a žalobkyně požaduje zaplacení částky 36 554 Kč. Tato částka se skládá z jistiny ve výši 29 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč, poplatku za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč, poplatku za informační SMS ve výši 29 Kč (celkem 36 554 Kč). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 29 000 Kč od 17. 10. 2022 do 15. 1. 2023 ve výši 3 252,93 Kč. Celková částka, kterou žalobkyně požaduje tak činí 39 806,93 Kč. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním až do výše 29 000 Kč dne 16. 9. 2022, který měl být splacen do dne 16. 10. 2022. Ve smlouvě si strany sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč, a rovněž poplatek ve výši 110 Kč za službu„ [anonymizována dvě slova]“, poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu [anonymizováno] a poplatek ve výši 29 Kč měsíčně za službu„ [anonymizována dvě slova]“. Žalobkyně poskytla ze svého účtu na účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku 29 000 Kč dne 16. 9. 2022. Úvěr nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že dne 16. 9. 2022 vyplatila na účet žalovaného částku 29 000 Kč. V článku 6.4. všeobecných obchodních podmínek je stanovena pro případ prodlení dlužníka s úhradou dlužné částky dluhu smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky. 4. Žalobkyně doložila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vyšla z výpisu z jeho bankovního účtu, který soudu zaslala. Z výpisu vyplývá příjem žalovaného ve výši přes 34 000 Kč měsíčně čistého, na účtu jsou zřejmé nějaké platby úvěru od [anonymizováno], nicméně i přesto by měl být žalovaný schopen úvěr poskytnutý žalobkyní splácet. 5. Ve smyslu § 2395 o. z. žalobkyni uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím úvěru vznikl jistě nárok na vrácení jistiny úvěru 29 000 Kč. 6. Smlouva o úvěru jmenovitě povinnost zaplatit úrok nesjednává. Sjednává však povinnost zaplatit poplatek za volitelné služby a poplatek za sjednání dle sazebníku v celkové výši 7 250 Kč. Ačkoliv tento poplatek není nazván úrokem, je zřejmé, že plní stejný účel. Doba trvání úvěru byla stanovena na 30 dnů. Při jistině úvěru 29 000 Kč a této délce trvání úvěru se však úrok či poplatek ve výši 7 554 Kč soudu jeví jako nepřiměřeně vysoký. Za přiměřený považuje soud obecně úrok ještě 30 % ročně. To by v projednávané věci bylo asi 762 Kč. Soud si uvědomuje, že jde o tzv. krátkodobý nezajištěný úvěr a proto připouští, že by úrok mohl činit částku okolo dvojnásobku této částky, tedy 1 500 Kč (vzhledem k výši jistiny úvěru a době trvání úvěru 30 dnů). Takový úrok tedy soud žalobkyni přiznává spolu se službou„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč, poplatkem„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč a poplatkem„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 29 Kč, celkem tedy 1 804 Kč. Část nad přiznaných 1 804 Kč považuje soud za nepřiměřeně vysoký poplatek. Jde o ujednání smlouvy, které je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům a je tedy v této části podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. neplatné. Proto soud žalobu v této části zamítl i s požadovaným úrokem z prodlení. 7. S ohledem na prodlení žalovaného soud ve smyslu § 1970 o. z. soud žalobkyni přiznává i úrok z prodlení z částky 30 804 Kč v zákonné výši. 8. Žalobkyně svůj nárok na smluvní pokutu dovozuje z ustanovení čl. 6 všeobecných obchodních podmínek, v němž byla zakotvena povinnost žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíž úhrady se žalovaný ocitne v prodlení. Zmíněné smluvní podmínky mají jednoznačně charakter obchodních podmínek ve smyslu § 1751 o. z. Vzhledem k tomu, že posuzovaná smlouva o úvěr je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou, dopadají na posuzovaný spor závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Dle uvedeného nálezu v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Ústavní soud mimo jiné dovozuje, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají, na rozdíl např. od obchodních smluv, sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Sloužit naopak nesmějí k tomu, aby do nich dodavatel skrýval ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o nichž předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Zásada poctivosti, která by měla být vlastní všem účastníkům smluvních vztahů, se pak v praxi projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště tehdy, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. 9. Vzhledem k tomu, že v daném případě je ujednání o smluvní pokutě obsaženo právě v obchodních podmínkách žalobkyně, nelze než s ohledem na citované judikatorní závěry konstatovat, že žalobkyně jakožto silnější smluvní strana při uzavírání předmětné smlouvy nepostupovala v souladu se zásadou poctivosti ve smluvních vztazích, neboť ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení se žalobkyně nyní domáhá, před žalovaným v podstatě skryla do textu těchto obchodních podmínek. Takový postup přitom nelze ve světle citovaného nálezu akceptovat. Soud proto žalobkyni požadovanou smluvní pokutu ve výši 3 252,93 Kč nepřiznal. 10. Soud tedy žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 804 Kč (29 000 Kč jistina + 1 804 Kč poplatky). Z částky 30 804 Kč soud přiznal zákonné úroky z prodlení od 17. 10. 2022 do zaplacení. Žaloba byla potom zamítnuta co do částky 9 002,93 Kč (5 750 Kč zbylé poplatky + 3 252,93 Kč smluvní pokuta). 11. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 593 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 39 806,93 Kč částku 1 991 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 398 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 398 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 12. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila, podle míry jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 30 804 Kč, neúspěšná co do částky 9 002,93 Kč. Po odečtení úspěchu od neúspěchu má žalobkyně právo na náhradu 55% svých nákladů řízení. 13. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 593 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 10 593 Kč (3 úkony právní služby po 2 700 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 23. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 30 000 Kč do 50 000 Kč částkou 500 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený pod