7 C 3/2023-25 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 11. 2022 domáhal po žalované zaplacení dlužného nájemného a záloh na služby, k jejichž úhradě byla žalovaná povinna na základě smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi účastníky dne 26. 5. 2021. Na základě uvedené smlouvy měla žalovaná od žalobkyně pronajatý byt [číslo] o velikosti 1 + kk nacházející se v bytovém domě [adresa] na adrese [adresa žalované], [příjmení] [jméno]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022. Za užívání bytu se žalovaná zavázala hradit měsíční nájemné ve výši 2 721 Kč a dále zálohy zaplnění a služby spojené s užíváním bytu, zahrnující zejména zálohy na teplo, dodávku teplé užitkové vody, vodné a stočné, osvětlení společných prosto. Dle evidenčního listu pro výpočet nájemného od 1. 6. 2021 činily zálohy na služby 1 949 Kč měsíčně. Celkem nájemné a služby činily měsíčně 4 670 Kč. Dne 24. 8. 2021 bylo žalované oznámeno zvýšení záloh za užívání bytu, tedy navýšení zálohy od měsíce září 2021 na částku 2 489 Kč, celkem nájemné a služby od uvedeného měsíce činily 5 210 Kč. Dne 12. 1. 2022 bylo žalované oznámeno další zvýšení záloh, a to od měsíce února 2022 na částku 2 889 Kč, celkem nájemné a služby od února 2022 činily 5 610 Kč. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení platby za služby spojené s užíváním bytu za měsíc únor 2022 ve výši 861 Kč, dále nájemného za měsíc březen 2022 ve výši 2 721 Kč a služby spojené s užíváním bytu za měsíc březen 2022 ve výši 2 889 Kč, tedy celkem za březen 2022 5 610 Kč, dále stejnou částku, tedy ve výši 5 610 Kč za měsíc duben 2022 a částku 5 610 Kč za měsíc květen 2022. Ze stejného důvodu se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení z dlužných částek. 2. Soud ve věci nařídil jednání na 28. 2. 2023. Žalovaná se k soudem nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se k jednání dostavila, na podaném návrhu trvala, na tento odkázala, současně uvedla, že ze strany žalované nedošlo k žádné úhradě. Navrhla, aby soud podané žalobě vyhověl, pokud jde o náklady řízení, účtovala částku 9 280 Kč, a to za 4 úkony právní služby, 4 paušální náhrady a soudní poplatek. Měla za to, že projednávaná věc nesplňuje podmínky formulářové žaloby. 3. Ze smlouvy o nájmu bytu, která byla mezi účastníky uzavřena dne 26. 5. 2021, soud zjistil, že žalobkyně přenechal žalované k užívání byt [číslo] o velikosti 1 + kk nacházející se v domě [adresa] na ulici [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno], jehož je vlastníkem. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni za užívání předmětného bytu nájemné ve výši 2 721 Kč měsíčně a zálohy na plnění a služby spojené s užíváním bytu, zahrnující zejména zálohy na teplo, dodávku teplé užitkové vody, vodné a stočné, osvětlení společných prostor a STA. Výše těchto záloh měla být dle smlouvy uvedena v evidenčním listu. Nájemné i úhrady za plnění a služby spojené s užíváním bytu byly splatné měsíčně vždy do posledního dne každého kalendářního měsíce, za které byly hrazeny. 4. Z evidenčního listu platného od 1. 6. 2021, vztahujícího se k předmětnému pronajatému bytu, bylo zjištěno, že výše měsíčního předpisu celkem činila 4 670 Kč, přičemž částka 2 721 Kč představovala částku nájemného a částka 1 949 Kč částku ceny za služby celkem. 5. Z běžných změn za užívání bytu a služeb ze dne 12. 1. 2022 soud zjistil, že se měsíční předpis za užívání bytu navýšil na celkovou částku 5 610 Kč. 6. Z dopisu z 18. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužného nájemného a úhrad za služby za uvedené měsíce v celkové výši 17 691 Kč a poskytla žalované dodatečnou lhůtu k úhradě dlužných částek v délce 10 dnů od doručení výzvy. Současně upozornila žalovanou, že pokud nebude dluh uhrazen ani v této dodatečné lhůtě, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání a vyzvala žalovanou, aby uvedený přípis považovala za předžalobní výzvu. 7. Ze shora uvedeného vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o nájmu bytu blíže specifikovaného shora, na jejímž podkladě přenechala žalované k užívání byt na dobu určitou v období od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022 a žalovaná se zavázala hradit částky spojené s užíváním bytu, přičemž uvedené částky byly splatné vždy nejpozději poslední den v měsíci, za který měly být uhrazeny. Dopisem z 18. 10. 2022 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužných plateb za měsíce únor 2022 až květen 2022 s tím, že pokud tyto neuhradí v dodatečně poskytnuté lhůtě, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání těchto dlužných částek. 8. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen “o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 9. Podle § 2246 odst. 1 o. z. platí, že si strany při nájmu bytu ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 10. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. 11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na základě nájemní smlouvy uzavřené ve smyslu § 2201, respektive § 2235 odst. 1 a násl. o. z. užívala předmětný byt ve vlastnictví žalobkyně. Dle smlouvy byla tedy povinna hradit sjednané nájemné i zálohy na služby. Žalovaná v řízení nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že na nájemném a úhradách za služby dluží za měsíce únor 2022 až květen 2022 žalobou požadovanou částku ve výši 17 691 Kč. Bylo přitom právě na žalované, aby v případě, že tyto platby uhradila žalobkyni řádně, případně alespoň zčásti, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala. Soud tedy výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 17 691 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužných částek za jednotlivé měsíce. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby do podání žaloby, konkrétně za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a za podání žaloby ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, dále jeden úkon po podání žaloby, a to za účast u soudního jednání ve výši 1 820 Kč podle § 7 bodu 5 citované vyhlášky, kdy za tarifní hodnotu pro výpočet odměny soud považoval ve smyslu § 8 odst. 1 citované vyhlášky vymáhané plnění ve výši 17 691 Kč bez příslušenství, a dále jednu paušální náhradu hotových výdajů k tomuto úkonu po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky. Celkem náklady žalobkyně představují částku 3 320 Kč (právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH). Soud uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 320 Kč, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.