9 C 222/2023-49 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Blansku dne 27. 4. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 24 940 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 728,24 Kč odpovídajícím sazbě 20,74 % ročně z částky 17 379,04 Kč za dobu od 30. 12. 2020 do 1. 11. 2022, úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 17 379,04 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 676,37 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 17 379,04 Kč za dobu od 30. 12. 2020 do 1. 11. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 17 379,04 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 18. 6. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění v souhrnné výši 21 240 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradila 19 050 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, a to ve výši 28 190 Kč. Součástí této částky však bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se podanou žalobou domáhala jen zaplacení dlužné jistiny ve výši 17 379,04 Kč a nesplacené části úhrad spojených s poskytnutým úvěrem ve výši 7 560,96 Kč Vedle toho si nárokovala shora popsané příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na které se dle zjištění učiněných v průběhu řízení aktuálně zdržuje ([ulice a číslo], [obec]), ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádná z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 18. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 3 740 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 540 Kč a poplatek za zařazení do pojistného programu pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 560 Kč, to vše v 80 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 541 Kč, respektive 501 Kč, pokud jde o poslední splátku, s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla dle bodu 1.3 smlouvy uzavřena na dobu určitou v trvání 80 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila dle bodu 1.4 smlouvy 20,74 % ročně, přičemž byla platná po celou dobu trvání smlouvy. 5. Z formuláře„ Zařazení zákazníka do pojistného programu“, který žalovaná podepsala 18. 6. 2019, soud zjistil, že žalovaná souhlasila se svým zařazením do pojistného programu vyplývajícího ze Skupinové pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jako pojistníkem a [anonymizována tři slova] jako pojistitelem, na jehož základě byla pojištěna její schopnost splácet poskytnutý úvěr. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 11. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni, a to ve výši 28 190 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ji, aby na svůj dluh napříště plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované dne 24. 11. 2022. 8. Z předžalobní výzvy z 10. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 36 149,97 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru ve lhůtě do 25. 3. 2023 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 9. Z žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalovanou dne 18. 6. 2019 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 3 740 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 540 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 560 Kč, to vše v 80 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 541 Kč, respektive 501 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla dle bodu 1.3 smlouvy uzavřena na dobu určitou v trvání 80 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila dle bodu 1.4 smlouvy 20,74 % ročně, přičemž byla platná po celou dobu trvání smlouvy. Pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla s účinností k 1. 11. 2022 postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně sama následně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy. 10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění 11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo ke vzniku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. 18. Žalované tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2395 o. z. nepochybně vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a rovněž zaplatit úrok z úvěru. Pro posouzení oprávněnosti podané žaloby však bylo klíčové, jak vysoký úrok byl vlastně v předmětné smlouvě sjednán a zda žalovanou rovněž stíhá povinnost zaplatit všechny ve smlouvě sjednané poplatky související s úvěrem. 19. Výše samotného úroku byla v textu smlouvy o úvěru vyjádřena jednak absolutní částkou 3 740 Kč (bod 1.9 smlouvy), jednak ve formě zápůjční úrokové sazby ve výši 20,74 % ročně (bod 1.4 smlouvy). Uvede