7 C 107/2024-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 080,43 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy ze dne 23. 1. 2023 o poskytnutí revolvingového úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému sjednán úvěrový rámec ve výši 47 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Dle žaloby žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal částku 66 801 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 30 642 Kč. S ohledem na porušení závazku žalovaného hradit úvěr řádně a včas, došlo ke dni 20. 3. 2024 k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 20. 3. 2024 k zaplacení celého úvěru jednorázově. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 49 080,43 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 45 945,42 Kč (tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu, jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), dále poplatků ve výši 168 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 237,01 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 49 080,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 632,93 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 45 945,42 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 626,40 Kč od 4. 4. 2024 do 24. 6. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 49 080,43 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně. V žalobě žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzuje jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako například věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení.2. K soudem nařízenému jednání dne 22. 10. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně byla omluvena.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 23. 1. 2023 pod číslem , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 47 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve výši 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %, roční procentní sazba nákladů šikovného účtu byla sjednána ve výši 29,69 %.4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik soud zjistil, že před uzavřením úvěru žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné děti, je zaměstnán s příjem 20 000 Kč, ostatní členové domácnosti nemají žádný příjem, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 4 000 Kč. Dále žalobkyně připojila obecnou metodiku – výklad, jak posuzuje úvěruschopnost klienta.5. Z přehledu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný celkem načerpal 66 801 Kč a uhradil 30 642 Kč.6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 20. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 52 760,90 Kč, nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle připojeného poštovního archu byla výzva žalovanému odeslána dne 21. 3. 2024.7. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky, která k uvedenému datu činila 53 630,49 Kč, a to nejpozději do 18. 4. 2024 s poučením, že pokud uvedená částka nebude uhrazena, bude vymáhána soudně. Dle poštovního archu byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 12. 4. 2024.8. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Dle textu žaloby byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných žadatele, nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem pak je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky. Dle karty klienta – potvrzení o provedení ověření bonity klienta byl žalovaný svobodný, bydlel u rodičů, neměl žádné děti, byl zaměstnancem s příjmem 20 000 Kč a v žádosti o úvěr uvedl měsíční výdaje domácnosti 4 000 Kč. Současně v kartě klienta je zachyceno, jaké registry a s jakým výsledkem žalobkyně u žalovaného ověřovala. Dle metodiky žalobkyně – posouzení úvěruschopnosti klienta, žalobkyně zjišťuje bonitu klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, v rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Dle žalobkyně je tak ověřováno, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. Sama žalobkyně v této metodice uvádí, že praxe spočívající v doložení potvrzení zaměstnavatele se ukázala být nedostatečnou, proto využívá statistický model, který dle ní umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmů. Za ještě problematičtější pak žalobkyně považuje dokládání výdajů, proto se dle ní jeví spolehlivější a efektivnější metodou hodnocení výdajů na základě statistického modelu.16. Jelikož soud vyhodnotil tvrzení a žalobkyní nabídnuté důkazy o způsobu zkoumání úvěruschopnosti za nedostatečné vyzval žalobkyni usnesením ze dne 30.8.2024, č.j. 7 C 107/2024-34 k doplnění tvrzení a důkazů s tím, aby uvedla na základě, jakých konkrétních skutečností na základě, jakých konkrétních listin úvěruschopnost spotřebitele posuzovala. Soudem byla vyzvána, aby zejména předložila výši čistého příjmu žalovaného za období tří měsíců před uzavřením smlouvy, doložila příjmové transakce žalovaného za období tří měsíců před uzavřením smlouvy a bližší specifikaci jednotlivých příjmových částek dožila kopii pracovní smlouvy, kopii poslední