9 C 184/2024-80 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 74 704,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která měla být uzavřena mezi , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 14. 9. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na základě této smlouvy čerpal úvěr v konečné výši 74 704,70 Kč, který měl být splacen nejpozději do 14. 1. 2024. Právní předchůdce žalobkyně dle žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Právní předchůdce žalobkyně svým klientům ponechává rezervu ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu ve výši 3 410 Kč. Půjčky poskytuje tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů klienta. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích, tedy v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, rejstřících CRKI a EUCB. Na základě takto zjištěných informací nevznikly důvodné pochybnosti ohledně jeho platební schopnosti, proto právní předchůdce žalobkyně vyhověl žádosti žalovaného a poskytl mu předmětný úvěr. Ten však žalovaný nesplácel řádně a včas, ač byl k tomu opakovaně písemně vyzýván. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, která se po žalovaném domáhala zaplacení vyčerpané částky úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru do zaplacení.2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok ani částečně neuznal. Učinil nesporným, že mezi ním a právním předchůdcem žalobkyně došlo dne 14. 9. 2023 k uzavření úvěrové smlouvy, nicméně poukázal na to, že smlouvu uzavíral v pozici spotřebitele, přičemž právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost a jakožto poskytovatel úvěru náležitým způsobem neověřil před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, neboť si nezjistil dostatečné informace o výši příjmů a výdajů žalovaného, které by byly podloženy relevantními doklady. Pro právního předchůdce žalobkyně přitom nemohly být v této souvislosti dostačující pouze informace sdělené žalovaným. Žalovaný tedy namítl, že předmětná smlouva o úvěru je neplatná, a poukázal na to, že žalobkyně po něm může požadovat pouze vrácení poskytnuté částky, nikoliv jakékoliv další poplatky. Navrhl, aby byla žaloba zamítnuta v plném rozsahu.3. K projednání věci soud nařídil jednání na den 23. 10. 2024. Oba účastníci i jejich zástupci se z tohoto jednání omluvili, přičemž souhlasili s tím, aby soud věc projednal v jejich nepřítomnosti. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 14. 9. 2023, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednaný úrok, jehož výše byla ve smlouvě vyjádřena sazbou 146,949 % ročně. Úvěr byl poskytnut na období jednoho roku. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky spolu s úrokem splácet v minimálních měsíčních splátkách, jejichž výše měla dle smlouvy činit 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, a to podle toho, která částka bude vyšší. Splátky měly být spláceny v měsíčních intervalech počínaje dnem prvního čerpání.5. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, , který si soud vyžádal od , právnická osoba, . za účelem ověření poskytnutí úvěru žalovanému, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr postupně v několika částkách. Dne 14. 9. 2023 vyčerpal celkem pěti platbami 40 000 Kč, dne 19. 9. 2023 pak 10 000 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 27. 1. 2020, jakož i z dodatku č. 2 k této smlouvě z 18. 11. 2021 a dále ze seznamu postoupených pohledávek předloženého žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 16. 2. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzval jej, aby svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 74 704,70 Kč uhradil žalobkyni.8. Z předžalobní upomínky z 16. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy vyzván i právním zástupcem žalobkyně.9. Z ostatních předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv relevantní pro rozhodnutí ve věci.10. Na podkladě shora uvedených důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 14. 9. 2023 poskytl žalovanému v průběhu měsíce září 2023 bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu postupně peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem, jehož výše činila dle smlouvy 146,949 % ročně, v ujednaných minimálních měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupil na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval. Žalovaný byl ze strany právního předchůdce žalobkyně i žalobkyně samotné vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 74 704,70 Kč.11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní vztah mezi účastníky se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Právního předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byl přitom právní předchůdce žalobkyně oprávněn poskytnout žalovanému