9 C 330/2021-401 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 11. 2021 se žalobkyně původně domáhala toho, aby jí byly po jejím zemřelém manželovi , jméno FO, , nar. 15. 12. 1935, zemř. 14. 6. 1983, naposledy bytem , adresa, , vráceny pozemky vzniklé z původního pozemku parc. č. 2340, k. ú. , adresa, , konkrétně pozemky parc. č. 2340/3, parc. č. 2340/7 a parc. č. St. , Anonymizováno, . Následně v průběhu řízení změnila žalobu tak, že se nově domáhala určení, že její manžel , jméno FO, byl ke dni svého úmrtí, tedy k datu , datum, , výlučným vlastníkem pozemků parc. č. 2340/3, parc. č. 2340/7, Anonymizováno, a parc. č. St. 988, vše v k. ú. Opatov v Čechách, a dále též vlastníkem studny umístěné na pozemku parc. č. 2340/7. Soud tuto změnu žaloby připustil usnesením vyhlášeným do protokolu při jednání, které se ve věci konalo 24. 11. 2022.2. Zdejší soud vydal dne 25. 1. 2023 pod č.j. 9 C 330/2021-197 ve věci částečný rozsudek, jímž žalobu zamítl v té části, v níž se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva jejího zemřelého manžela ke shora uvedeným pozemkům parc. č. 2340/3, 2340/7 a St. 988. O zbývající části předmětu řízení, tedy o návrhu na určení vlastnictví ke studni, která se dle žalobkyně měla nacházet na pozemku parc. č. 2340/7, zmíněným rozsudkem nerozhodl, neboť v době jeho vydání mezi účastníky existoval spor ohledně toho, zda se studna skutečně nachází na pozemku parc. č. 2340/7, jak tvrdila žalobkyně, nebo zda se nachází na sousedním pozemku parc. č. 2339, čímž argumentoval 1. žalovaný (v té době jediný účastník na straně žalované). To, na jakém pozemku je studna situována, bylo přitom zcela rozhodující pro vyřešení otázky pasivní věcné legitimace ve sporu, tedy pro stanovení osoby, vůči níž by žaloba na určení vlastnického práva ke studni měla směřovat. Za situace, kdy měl k dispozici dostatečné podklady k tomu, aby mohl rozhodnout o důvodnosti zbývající části žaloby (tj. o návrhu na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům vyjma zmíněné studny), dospěl soud k závěru, že je s ohledem na zásadu rychlosti řízení namístě o této části řízení rozhodnout částečným rozsudkem a nevyčkávat na závěry znaleckého posudku z oboru geodézie a kartografie, který byl ve věci zadán za účelem zaměření přesné polohy předmětné studny. Proto bylo rozhodnuto částečným rozsudkem pouze o nároku na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům s tím, že o určení vlastnického práva k předmětné studni bude rozhodnuto konečným rozsudkem ve věci. K odvolání žalobkyně byl shora uvedený částečný rozsudek potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Pardubicích ze dne 12. 6. 2023, č.j. 18 Co 98/2023-249, a nabyl tak právní moci dne 10. 7. 2023. Nadále bylo tedy třeba vycházet z toho, že Miloslav Pařízek vlastníkem předmětných pozemků k datu své smrti (a ani nikdy dříve) nebyl. V dalším průběhu řízení se tedy soud již zabýval pouze otázkou vlastnického práva k předmětné studni., právnická osoba, mezidobí, kdy probíhalo odvolací řízení týkající se nároku na určení vlastnictví k předmětným pozemkům, proběhlo dne 25. 4. 2023 místní šetření v lokalitě u Černého rybníka v Opatově, a to za účasti žalobkyně, její zástupkyně, pověřené zaměstnankyně 1. žalovaného a ve věci ustanoveného znalce z oboru geodézie a kartografie , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalec na místě soudci ukázal, kudy v terénu vede jím zaměřená hranice mezi pozemky parc. č. 2339 (ve vlastnictví 2. a 3. žalovaného) a parc. č. 2340/1 (ve vlastnictví 1. žalovaného), která je znázorněná v příloze č. 1 znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , a uvedl, že klíčové body, z nichž vycházel při zaměření hranice pozemků a polohy předmětné studny, jsou v katastru nemovitostí vedeny s kódem kvality 8 a je třeba počítat s určitou hranicí nejistoty, což v praxi znamená, že hranice mezi předmětnými pozemky může vést prakticky kdekoliv v pásmu nejistoty vyznačeném v příloze č. 2 znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , v níž je zřetelná možná odchylka 2,82 metru na obě strany zaměřené hranice. Přesné zaměření hranice mezi oběma pozemky je dle znalce věcí jejich vlastníků, kteří se na tom, kudy hranice povede, mohou dohodnout, přičemž hranice může na základě jejich dohody probíhat kdekoliv ve shora uvedeném pásmu nejistoty. Případná dohoda vlastníků pozemků musí být promítnuta do zpracovaného geometrického plánu, jímž bude dohodnutá hranice přesně zaměřena. Teprve na základě takového geometrického plánu je možné zpřesněnou hranici promítnout do katastru nemovitostí.4. Přípisem soudu došlým dne 9. 5. 2023 žalobkyně s ohledem na závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, (tyto budou podrobně rozvedeny v dalším textu tohoto odůvodnění) změnila žalobu v tom smyslu, že se nově domáhala toho, že , jméno FO, byl k datu své smrti vlastníkem studny situované na pozemcích parc. č. 2339 a 2340/1, obou v k. ú. Opatov v Čechách, a rovněž navrhla, aby do řízení na straně žalované přistoupili současný 2. žalovaný a 3. žalovaná. Usnesením z 20. 7. 2023, č.j. 9 C 330/2021-329, soud připustil navrhovanou změnu žaloby i vstup 2. a 3. žalovaných do řízení.5. Žalobkyně na počátku řízení tvrdila, že studnu vybudovali v roce 1951 její zemřelý manžel , jméno FO, a jeho otec , jméno FO, poté, co na části louky tehdy vedené jako pozemek parc. č. 2340 pod hrází Černého rybníka postavili chatu (dnes chata č. 10). Studna měla být 5 až 6 metrů hluboká a nedaleko ní se měla nacházet ještě menší studánka. Následně toto své tvrzení žalobkyně upravila v tom smyslu, že studnu měl její manžel vybudovat za pomoci svých kamarádů , jméno FO, a , jméno FO, a rovněž svého otce, a to v době, kdy se v lokalitě nacházela pouze chata rodiny , jméno FO, . Na studnu je podzemním potrubím napojena chata č. 10, v níž žalobkyně žije, a dále chata , jméno FO, . Podle žalobkyně nabyl , jméno FO, vlastnické právo ke studni jejím zhotovením. Předmětná studna je samostatnou věcí a netvoří součást pozemku, na kterém je situována. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva jejího manžela ke studni žalobkyně spatřuje v tom, že ze strany 3. žalované je dlouhodobě vlastnické právo rodiny , jméno FO, ke studni zpochybňováno. 3. žalovaná dle žalobkyně tvrdí, že pokud studna stojí na jejich pozemku, jsou vlastníky studny 2. žalovaný a 3. žalovaná. Je tedy třeba, aby bylo postaveno najisto, kdo je vlastníkem studny a aby bylo do budoucna zabráněno případným sporům. Navíc studna představuje jediný zdroj pitné vody pro chatu, v níž žalobkyně bydlí.6. 1. žalovaný navrhl žalobu zamítnout, přičemž poukázal zejména na to, že ve sporu není pasivně věcně legitimován, neboť předmětná studna nestojí na jeho pozemku (respektive pozemku, k němuž 1. žalovanému svědčí právo hospodaření), nýbrž na pozemku parc. č. 2339, který je ve vlastnictví 2. a 3. žalovaných. Dále poukázal na to, že žalobkyně rozhodně není a nebyla jedinou uživatelkou studny a nesvědčí jí tedy ani aktivní legitimace k podání předmětné žaloby. Podle názoru 1. žalovaného je nelogické, aby , jméno FO, byl v době své smrti vlastníkem studny, když přilehlé pozemky prokazatelně užíval již od 70. let z titulu nájemní smlouvy a nikdy se jako výlučný vlastník studny nechoval, o čemž svědčí mimo jiné fakt, že do studny vedou podzemní přípojky nejen z chaty, která dříve patřila rodině , jméno FO, .7. S podanou žalobou nesouhlasil ani 2. žalovaný, i on navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Zmínil, že si ze svého mládí pamatuje, že předmětná studna sloužila jako zdroj vody pro celou chatařskou osadu. Žalobkyni však vadilo, že chataři pro vodu do studny chodili okolo její chaty. V osadě tedy později vznikla druhá studna a někteří chataři si následně zřídili ještě vlastní studny či vrty. Sama žalobkyně jednou měla 2. žalovanému vyprávět, že studnu budoval její muž spolu s dědečkem 2. žalovaného , jméno FO, . 2. žalovaný studnu vždy považoval za věc společnou všem chatařům, od svých známých slyšel, že studna byla vybudována obcí. V současnosti již na studni není umístěna pumpa, vodu ze studny má do chaty zavedenou žalobkyně a paní , jméno FO, , dále vodu ze studny odebírá ještě pan Sonntag.8. 3. žalovaná rovněž navrhla zamítnutí žaloby. Argumentovala tím, že její prarodiče na pozemku, na němž stojí studna, hospodařili do roku 1973, následně pozemek začalo využívat JZD Opatov. Otec 3. žalované byl dvacet let členem zastupitelstva obce a měl tedy o životě v ní dobrý přehled. 3. žalované vyprávěl, že studna byla postavena všemi chataři z osady, materiál k její stavbě dodal místní národní výbor. K vybudování studny došlo na počátku 50. let minulého století, kdy se na místě nacházely celkem tři chaty. Menší studánka pak v místě byla odnepaměti, určitě již od války. Do studny chodili pro vodu všichni chataři z osady. Studnu dlouho udržovala a kvalitu vody v ní kontrolovala obec, a to až do 90. let, kdy byla v osadě vybudována studna nová. Poté obec studnu přestala udržovat. Podle 3. žalované se žalobkyně na studnu napojila podzemní cestou až kolem roku 2000. Chaty na poze