9 C 36/2024-53 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 12. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 112 320,07 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce umožnil žalovanému čerpat revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 110 000 Kč, a to formou poskytnuté kreditní karty. Žalovaný však porušil sjednané podmínky úvěru, neboť nehradil řádně a včas dojednané měsíční splátky. Právní předchůdce žalobkyně proto k datu 13. 1. 2023 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnil. Následně byla pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy postoupena žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 109 424,07 Kč a dlužných poplatků účtovaných v souvislosti s poskytnutým úvěrem ve výši 2 896 Kč. Vedle toho si pak nárokovala rovněž kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 10 453,78 Kč, který představoval nezaplacený úrok tvořící součást sjednaných splátek úvěru splatných do zesplatnění úvěru, běžící smluvní úrok ve výši 22,99 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině od 19. 9. 2023 do zaplacení, ke dni 13. 1. 2023 kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 982,75 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině úvěru od 19. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, uzavřené dne 17. 4. 2009 mezi společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, , IČO , IČO, , a žalovaným soud zjistil, že zmíněná společnost se zavázala poskytnout žalovanému formou revolvingového úvěru peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 30 000 Kč pro bezhotovostní čerpání a 30 000 Kč pro hotovostní čerpání, přičemž žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky související s úvěrem a splnit veškeré další povinnosti dle smlouvy. Mezi sjednanými poplatky souvisejícími s úvěrem byl dle sazebníku poplatků citované společnosti, který tvořil součást předmětné smlouvy, např. poplatek za výběr hotovosti z bankomatu ve výši 89 Kč, za opakované vygenerování PIN kódu ve výši 100 Kč, za dotaz na hotovostní zůstatek prostřednictvím bankomatu ve výši 20 Kč, za přehled o použití karty prostřednictvím bankomatu ve výši 10 Kč, za přečerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč, za příkaz k úhradě prostřednictvím bankomatu ve výši 2 % z převáděné částky nebo za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč. Sjednaná výše splátky úvěru činila 5 % z výše vyčerpaných prostředků. Splátky byly splatné vždy k 28. dni v měsíci.5. Nahlédnutím do obchodního rejstříku bylo zjištěno, že smlouvou o vkladu části podniku uzavřenou dne 9. září 2010 byla část podniku společnosti , právnická osoba, , a.s., v likvidaci, IČO , IČO, , označená jako „Kreditní karty“ převedena do společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako vklad ke zvýšení základního kapitálu.6. Nahlédnutím do obchodního rejstříku bylo dále zjištěno, že u právního předchůdce žalobkyně jako nástupnické společnosti došlo s účinností k datu 30. 9. 2010 ke vnitrostátní fúzi sloučením se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako zanikající společnosti. Na právního předchůdce žalobkyně (tehdy podnikajícího pod obchodní firmou , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .,) přešlo jmění včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů zanikající společnosti , právnická osoba, , a to v důsledku vnitrostátní fúze sloučením.7. Z měsíčních výpisů ke kreditní kartě vystavené žalovanému soud zjistil, jakým způsobem žalovaný průběžně čerpal revolvingový úvěr.8. Z dopisu z 14. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému, že z důvodu jeho prodlení s placením povinné minimální splátky úvěru o více než 30 dní přistoupil k zesplatnění celé své pohledávky ze shora uvedené smlouvy o úvěru, a vyzval žalovaného k zaplacení částky 122 773,85 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 109 424,07 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 896 Kč a dlužných úroků ve výši 10 453,78 Kč, ve lhůtě do 30. 1. 2023.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne 12. 9. 2023, jakož i z přílohy č. 1 k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení pohledávek z 18. 9. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla k 18. 9. 2023 postoupena na žalobkyni.10. Z oznámení o postoupení pohledávky z 25. 9. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni.11. Z předžalobní výzvy z 6. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 149 842,64 Kč s příslušenstvím vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu.12. Na podkladě předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a žalovaným byla dne 17. 4. 2009 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě následně žalovaný dlouhodobě čerpal prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce. Ve smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 22,99 % ročně v ujednaných minimálních měsíčních splátkách. Část podniku společnosti , právnická osoba, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , v , Anonymizováno, , zahrnující i pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy uzavřené se žalovaným, byla následně převedena na společnost , právnická osoba, , která s účinností k datu 30. 9. 2010 zanikla v důsledku vnitrostátní fúze sloučením s právním předchůdcem žalobkyně jakožto nástupnickou společností, čímž se věřitelem pohledávky ze shora uvedené smlouvy o úvěru stal právní předchůdce žalobkyně. Ten dopisem z 14. 1. 2023 jednorázově zesplatnil celou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy a vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 122 773,85 Kč, který sestával z jistiny ve výši 109 424,07 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 896 Kč a dlužných úroků ve výši 10 453,78 Kč, ve lhůtě do 30. 1. 2023. Následně byla pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy postoupena s účinností k datu 18. 9. 2023 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemně k úhradě dluhu z předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím předžalobní výzvy jejího zástupce z 6. 10. 2023.13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru, přičemž s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, aplikoval na věc právní úpravu obsaženou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), respektive v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti zmíněných předpisů.14. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. je smlouva o úvěru tzv. absolutním obchodem, což znamená, že se bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu řídí ustanoveními části třetí obch. zák.15. Dle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Dle § 499 obch. zák. lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.17. Ust. § 502 odst. 1 obch. zák. stanoví, že od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.18. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní sp