11 C 266/2025-52 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 899,45 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne 10. 10. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta kreditní karta a úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách ve výši 2 % z částky vyčerpané v předcházejícím měsíci. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku dne 1. 10. 2024 zesplatnila a téhož dne vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 14 483,13 Kč. Výše úrokové sazby odpovídající 12 % ročně je dána úrokovým lístkem banky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 9 999,45 Kč a poplatků ve výši 3 900 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 439,11 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 583,68 Kč, úroku z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 9 999,45 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 899,45 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně ani žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání karty uzavřené dne 10. 10. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby bankou a žalovaným coby klientem soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč k postoupnému čerpání prostřednictvím kreditní karty a žalovaný se zavázal takto poskytnuté finanční prostředky splácet v měsíčních splátkách ve výši minimálně 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Roční úroková sazba byla sjednána na 12 %.6. Z výpisů ke kreditní kartě soud zjistil, že žalovaný kreditní kartu k čerpání kontokorentního úvěru používal od října 2022, přičemž pravidelně čerpal a splácel finanční prostředky až do měsíce května 2024, kdy přečerpal úvěrový rámec. Následně již žalovaný ničeho nesplatil. V měsíci lednu 2025 činila výše dluhu 13 883,13 Kč.7. Z upomínky ze dne 1. 10. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila předmětnou smlouvu o úvěru a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 14 483,13 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. 1 této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.9. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení jeho dluhu na žalobkyni.10. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 16 245,91 Kč.11. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 10. 2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty k čerpání prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky až do výše 10 000 Kč. V měsíci květnu 2024 žalovaný úvěrový rámec přečerpal a následně přestal hradit předepsané splátky. Dne 1. 10. 2024 společnost , právnická osoba, . smlouvu o úvěru zesplatnila a dne 17. 2. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.15. Podle § 122 odst. 4 ZSÚ u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.16. V nyní projednávané věci soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr přečerpal, čímž porušil svoji povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smlouvou zesplatnila úvěr v souladu se smluvními ujednáními a současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dle § 2395 o. z. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné pohledávky, nicméně na tyto výzvy nereagoval. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný dluží na předmětném úvěru žalovanou částku. Bylo věcí žalovaného, aby tvrdil a následně pak prokázal, že dlužnou částku zcela nebo z části zaplatil. Žalovaný však zůstal v průběhu řízení zcela pasivní.17. Soud tudíž považuje nárok žalobkyně uplatněný žalobou za důvodný, a proto žalobě vyhověl, a to v plném rozsahu, tedy i včetně přiznání příslušenství představující úrok z úvěru, jehož výše byla sjednána ve smlouvě o úvěru a je v souladu s ust. § 122 odst. 4 ZSÚ, a nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.18. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto soud rozhodl o náhradě účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně v projednávané věci ve výši 2 615 Kč představují odměnu advokáta za 3 úkony právní služby podle 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 400 Kč a náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 315 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč.