11 C 271/2025-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 17 966 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 22. 11. 2024 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované převodem na její bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných měsíčních splátkách. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že tuto její právní předchůdkyně posoudila se souhlasem žalované nahlédnutím do dlužnických registrů SOLUS, CNCB, CBCB, CEE, ISIR, NRKI a BRKI. Žádnou z těchto listin však žalobkyně nemá k dispozici, nicméně žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splácením jakéhokoli dluhu. Upomínkou ze dne 24. 3. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka sestává ze zapůjčených finančních prostředků ve výši 12 000 Kč a dále ze smluvního úroku 5 966 Kč splatného ke dni 24. 3. 2025. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení.2. Usnesením ze dne 2. 9. 2025 č. j. 11 C 271/2025-29 soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.3. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 23. 10. 2025, v němž uvedla ke zkoumání úvěruschopnosti žalované skutečnosti totožné, jako v žalobě a dále doplnila, že její právní předchůdkyně rovněž vycházela z tvrzení žalované sdělených při uzavírání smlouvy.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).6. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru kimbi č. , hodnota, uzavřené dne 22. 11. 2024 mezi společností , právnická osoba, coby věřitelem a žalovanou coby klientem soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč s tím, že žalovaná tento úvěr bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše je závislá na výši čerpaného úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 150 % ročně a byl počítán denně z nesplacené jistiny úvěru.8. Z výpisu z běžného účtu společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že dne 22. 11. 2024 byla z bankovního účtu této společnosti na bankovní účet žalované zaslána částka 12 000 Kč.9. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc listopad 2024 soud zjistil, že dne 22. 11. 2024 byla žalované na tento bankovní účet právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta finanční částka ve výši 12 000 Kč.10. Z upomínek ze dne 24. 1. 2025 a 21. 2. 2025 soud zjistil, že těmito právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužných splátek.11. Z listiny označené jako poslední výzva k úhradě ze dne 24. 3. 2025 soud zjistil, že touto výzvou společnost , právnická osoba, zesplatnila poskytnutý úvěr a žalovanou vyzvala k zaplacení částky 18 173 Kč.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a jejího dodatku č. , hodnota, z téhož dne soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přiložené tabulky této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou.13. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení jejího dluhu na žalobkyni.14. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 18 173 Kč.15. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 22. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované zapůjčeny finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že zapůjčené prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí v pravidelných měsíčních splátkách vypočtených dle aktuální výše dlužné jistiny. Dne 24. 3. 2025 byla tato smlouva právní předchůdkyní žalobkyně zesplatněna. Dne 24. 3. 2025 společnost , právnická osoba, smlouvu o úvěru zesplatnila a dne 12. 12. 2024 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci spláce