11 C 319/2025-61 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 2. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 970 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve dnech 6. 1. 2024 až 10. 1. 2024 se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně. Dle smlouvy byl žalovaný povinen splácet úrok úvěru každý měsíc, a to nejpozději k 5. dni v měsíci, jistina mohla být splacena zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru. Stran ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný jí k ověření příjmu před uzavřením smlouvy poskytl výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřovala lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě provedeného šetření žalobkyně neměla důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného a žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru proto byla schválena. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, z tohoto důvodu žalobkyně úvěr ke dni 7. 5. 2024 zesplatnila a dne 10. 5. 2024 žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 12 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 970 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 42 000 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 30. 10. 2025, č. j. 11 C 319/2025-31, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 4. 12. 2025, v němž uvedla ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného skutečnosti totožné, jako v žalobě a dále doplnila, že tato byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 6. 1. 2024 mezi žalobkyní coby úvěrující a žalovaným coby úvěrovaným, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně, a to tak, že úrok bude hrazen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného s plněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl v prodlení.9. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný svůj měsíční příjem vyčíslil na částku 39 643 Kč a své výdaje na 20 000 Kč.10. Z fotokopie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřovala jeho totožnost.11. Z výplatní pásky za měsíc září 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 35 831 Kč.12. Z výplatní pásky za měsíc říjen 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 37 291 Kč.13. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 45 808 Kč.14. Z Potvrzení o provedené platbě vystavených dne 6. 1. 2024 až 10. 1. 2024 platební bránou ThePay soud zjistil, že v těchto dnech byla z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného zaslána částka v celkové výši 30 000 Kč.15. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc leden 2024 soud zjistil, že ve dnech 7. 1. 2024 až 10. 1. 2025 byla žalovanému na tento bankovní účet žalobkyní poskytnuta finanční částka v celkové výši 30 000 Kč. Z téhož výpisu z bankovního účtu soud zároveň zjistil, že žalovaný čerpal v daném období finanční prostředky od dalších nebankovních poskytovatelů úvěrů v celkové výši 109 000 Kč a převážnou část výdajů činily platby u sázkových kanceláří.16. Z dopisu označeného jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně tímto dopisem oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 84 728 Kč.17. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 100 802,62 Kč vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy a nákladů jejího právního zastoupení ve výši 19 747 Kč.18. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 6. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému vyčerpat úvěr finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že žalobkyni bude v pravidelných měsíčních splátkách splácet úrok ve výši 40 % měsíčně a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Dne 7. 5. 2024 byla tato smlouva žalobkyní zesplatněna.19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.26. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25