7 C 137/2025-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 24. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 017,24 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřeném mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , jméno FO, a žalovaným dne 1. 8. 2024, kterým uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr, který dle žaloby žalovaný čerpal v konečné výši 27 017,24 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 15. 5. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponecháno 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB s tím, že na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo žádosti o úvěr vyhověno. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Původní věřitel idenfitikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný byl dle žaloby prokazatelně upomínán k úhradě dluhu a následně i předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí 27 017,24 Kč nejpozději splatných 15. 5. 2025. Žalobkyně doložila k žalobě pouze poslední splatnou fakturu, a to z důvodu jejich velkého počtu, které byly žalovanému zaslány s tím, že tyto faktury je žalobkyně schopna případně doložit. Dále žalobkyně uvedla, že pokud byl soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 18. 8. 2025 pod čj. 7 C 137/2025-30, aby svá tvrzení obsažená v žalobě doplnila o tvrzení o tom, jak byla zkoumána právní předchůdkyní žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, dále aby doložila k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti doklady a dále aby sdělila, kolik bylo celkem žalovaným na poskytnutý úvěr uhrazeno a byla požádána o doložení plateb. Žalobkyně byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř., že nebude-li tvrzení žalobkyně řádně doplněno a následně prokázáno, může to mít za následek do, že smlouva o úvěru bude posouzena jako neplatná. Uvedená výzva byla právní zástupkyni žalobkyně doručena dne 29. 8. 2025.3. Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala a žalobu žádným způsobem nedoplnila.4. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě nevyjádřil.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).6. Z předložené úvěrové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , jméno FO, a žalovaným dne 1. 8. 2024 soud zjistil, že dle uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr. Maximální úvěrový limit byl sjednán ve výši 30 000 Kč, částka prvního čerpání úvěru byla sjednána ve výši 30 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 299,98 %. Celková splatná částka byla sjednána ve výši 53 879,21 Kč. Ke smlouvě byly přiloženy i Standardní informace o spotřebitelském úvěru.7. Z dokladu předloženého dokladu o platbě bylo zjištěno, že na účet číslo , číslo účtu, byla na jméno příjemce , Jméno žalovaného, odeslána právní předchůdkyní žalobkyně dne 1. 8. 2024 v 16:57 částka 30 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .8. Z dokladu označeného „Data z účetní knihy“ soud zjistil, že žalovanému byla dne 1. 8. 2024 poskytnuta částka 30 000 Kč, k datu 16. 5. 2025 byl evidován nedoplatek ve výši 5 176,37 Kč, poplatky ve výši 1 749,47 Kč, úrok 20 091,40 Kč, pohledávka celkem 27 017,24 Kč. Platby byly uvedeny ve výši 30 000 Kč.9. Z předložené faktury soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému účtovala celkovou dlužnou částku k datu splatnosti ve výši 26 996,40 Kč, minimální částka k zaplacení k datu splatnosti 15. 5. 2025 ve výši 13 355,47 Kč (úroky za období čerpání 2 209,04 Kč, 3 x náhrada účelně vynaložených nákladů po 250 Kč, zůstatek po poslední platbě 24 037,36 Kč, neuhrazené částky z minulého období 9 845,94 Kč).10. Z předložených údajů o žádosti byla zjištěna výše úvěru – 30 000 Kč, výše příjmů 36 000 Kč, výše měsíčních výdajů 11 000 Kč, účel úvěru – oprava auta, zaměstnání žalovaného – plný úvazek – seřizovač, rodinný stav – svobodný, typ bydlení – sám v nájmu. Příslušené doklady doloženy nebyly.11. Z dodatku číslo 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi společností Ferratum Bank p.l.c. a žalobkyní, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2025 a z přílohy k postoupní pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na současnou žalobkyni.12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky, vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 36 164,24 Kč, a to do tří dnů s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 14. 6. 2025.13. Soud vyžádal zprávu od , právnická osoba, ., která dne 1. 9. 2025 sdělila, že žalovaný byl vlastníkem účtu číslo , číslo účtu, , na který byla dne 1. 8. 2024 připsána platba ve výši 30 000 Kč z účtu společnosti , Anonymizováno, .14. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.17. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Je věcí žalobkyně (její právní předchůdkyně) jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném do