8 C 284/2025-27 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , vedla s žalovanou jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 24. 5. 2023 žalované částku 16 000 Kč převodem na její bankovní účet. Žalobkyně, která tuto pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek, žádá vrácení poskytnuté částky coby bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, požaduje žalobkyně též zákonný úrok z prodlení za období od 7. 5. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 16. 9. 2025 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 24. 5. 2023 připsána platba ve výši 16 000 Kč od společnosti , právnická osoba5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 2. 2025 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní a z přiloženého seznamu pohledávek soud zjistil, že žalobkyně tímto postoupením nabyla předmětnou pohledávku.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 4. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalované, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala ji, aby svůj dluh uhradila žalobkyni.7. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalované.8. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.9. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 24. 5. 2023 žalované částku 16 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tuto částku žalovaná nevrátila. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní výzvu dne 26. 4. 2025.10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).11. I přesto, že žalobkyně podle svého tvrzení není schopna doložit uzavřenou úvěrovou smlouvu, je totiž zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované předmětné peněžní prostředky právě na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Jak bylo již shora uvedeno, soud vycházel z toho, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena byla, a to i přesto, že ji žalobkyně podle svého tvrzení není schopna doložit. Současně je zřejmé, že pokud žalobkyně není schopna předložit podepsanou úvěrovou smlouvu, není schopna ani doložit, že její právní předchůdkyně dostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, tedy že dostatečným způsobem posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Za takové situace vycházel soud z toho, že úvěruschopnost žalované nebyla náležitě zkoumána a že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované předmětné peněžní prostředky, je z toho důvodu neplatná.20. Jelikož žalované byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Soud, který není vázán právním hodnocením ze strany účastníků, tak věc neposoudil podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení, jak žalobkyně požadovala, nýbrž podle uvedené speciální úpravy obsažené v ZSÚ.21. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani žalovaná, která v řízení zůstala pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč.22. Ve zbývající části, tedy co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do jistiny, naopak co požadovaného příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí cca 852 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně snížil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu svědčí žalobkyni právo na náhradu pouze 90 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta, která podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu činí celkem 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a podání žaloby), a z paušální náhrady hotových výdajů, která podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu činí cekem 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč. Náklady řízení dále tvoří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. i náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 315 Kč. Soud tak uložil žalované povinno