9 C 316/2024-96 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 1. 2024 domáhala vůči žalovanému zaplacení 1 060 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že dne 1. 7. 2019 uzavřela se žalovaným písemnou smlouvu o zápůjčce na částku ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat jí uvedenou částku vrátit ve lhůtě do 31. 12. 2023 a současně jí hradit úroky odpovídající 3 % z poskytnuté jistiny zápůjčky za každé kalendářní čtvrtletí, tedy částce 30 000 Kč, a to vždy do 15 dnů od ukončení kvartálu. Žalovaný však žalobkyni neuhradil splátky úroku za poslední tři kvartály v celkové výši 90 000 Kč, jistinu zápůjčky rovněž v termínu splatnosti nevrátil. Žalobkyně jej proto předžalobní upomínkou z 16. 1. 2024 vyzvala k zaplacení částky 1 090 000 Kč, na což žalovaný reagoval úhradou částky 30 000 Kč dne 22. 1. 2024. Žalobkyně se domáhala úhrady zbývajících 1 060 000 Kč a současně i zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok ani zčásti neuznal. Ve vyjádření ze 17. 5. 2024 navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu s odůvodněním, že jeho údajný dluh vůči žalobkyni není řádně doložen. Z žaloby není dle žalovaného zřejmé, proč žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data 1. 1. 2024. Žalobkyně navíc dle žalovaného nepředložila žádný důkaz o tom, jakým způsobem a kdy měla být zápůjčka reálně poskytnuta. Pokud uvedla, že jí byla nějaká část vrácena, není zřejmé, jakým způsobem a na jakou část dluhu takovou částku započetla. Žalovaný dále vyjádřil ochotu vyřešit se žalobkyní celý spor mimosoudně.3. Při jednání konaném dne 15. 1. 2025 a následně též přípisem z 6. 2. 2025 žalovaný rozšířil svou argumentaci vůči podané žalobě v tom směru, že od žalobkyně fakticky neobdržel částku 1 000 000 Kč, která byla jako jistina zápůjčky označena v listině z 1. 7. 2019 předložené žalobkyní k důkazu. Žalovaný nezpochybňuje, že podpis na této listině je jeho vlastnoručním podpisem, zároveň však z jeho pohledu nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, pokud mu žalobkyně předmět zápůjčky reálně neposkytla. Proto žalovaný namítl neplatnost předmětné smlouvy pro obcházení zákona, kdy žalobkyně z jeho pohledu pravděpodobně v době vyhotovení listiny byla přesvědčena o tom, že má nárok na úroky ve výši 1 000 000 Kč, nechtěla však z této částky hradit daň z příjmu, proto ji označila za jistiny zápůjčky. Přitom v období od 7. 10. 2009 do 19. 1. 2024 žalobkyně celkem půjčila žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 414 950 Kč a žalovaný jí ve stejném období zaplatil celkem částku 1 791 503 Kč. Je tedy zjevné, že jí nejen zcela vrátil poskytnutou jistinu, ale též nad rámec ní zaplatil dalších 376 553 Kč jako příslušenství. Je tedy přesvědčen o tom, že žalobkyni již nic dalšího nedluží. K sepisu listiny datované dnem 1. 7. 2019 mezi účastníky došlo proto, že žalobkyně slíbila žalovanému, že mu poskytne zápůjčku ve výši 1 000 000 Kč. Požadovala na to „papír“ s ohledem na výši půjčované částky. Žalovaný listinu podepsal i s vědomím toho, že v ní je uvedeno, že předmět smlouvy se má již nacházet na jeho účtu, protože žalobkyně mu slíbila, že mu peníze obratem pošle, nikdy tak ovšem neučinila. Žalovaný ze svého laického pohledu nepovažoval za důležité, že by snad ze smlouvy mělo vyplývat, že uznává obdržení zápůjčky od žalobkyně. Předmětná listina nesplňuje náležitosti uznání dluhu, neboť z ní není zřejmé, jaký dluh a v jaké výši má být uznán. Žalobkyně by měla být schopna v případě, že zápůjčku ve výši 1 000 000 Kč skutečně poskytla, existenci platby doložit, což neučinila. Žalovaný z důvodu neposkytnutí zápůjčky považoval danou listinu za bezpředmětnou. Listina navíc byla antedatována, neboť o jejím obsahu oba účastníci jednali ještě v listopadu 2019, je tedy zřejmé, že k podpisu listiny nemohlo dojít k 1. 7. 2019. Žalobkyně požadovala antedatování smlouvy kvůli úrokům. Žalovaný dnes již ví, že tímto způsobem pravděpodobně chtěla krýt svůj zisk na příslušenství. Žalovaný dále výslovně upozornil na to, že některé platby, které žalobkyni v minulosti uhradil, byly označeny jako „platba jistiny“, rozhodně tedy nelze tvrdit, že by žalobkyni platil úhrady pouze na příslušenství. Listina datovaná dnem 1. 7. 2019 pak rozhodně nemůže být posuzována jako uznání dluhu z jeho strany, neboť její obsah rozhodně nesvědčí o jeho úmyslu uznávat jakýkoliv dluh vůči žalobkyni.4. Žalobkyně v reakci na procesní obranu žalovaného poukázala předně na to, že žalovaný ve svém prvotním vyjádření k žalobě ze 17. 5. 2024 nezpochybnil existenci žalobou uplatněné pohledávky, argumentoval pouze tím, že tato není prokázána. Z pohledu žalobkyně je poskytnutí částky 1 000 000 Kč žalovanému prokazováno listinou datovanou dnem 1. 7. 2019, z níž vyplývá, že předmět smlouvy je již na účtu žalovaného. Zároveň je třeba zdůraznit, že žalobkyně dopisem z 16. 1. 2024 vyzvala žalovaného k vrácení zápůjčky ve výši 1 000 000 Kč se smluvním úrokem za celkem tři kvartály ve výši 90 000 Kč, žalovaný na to reagoval úhradou částky 30 000 Kč, která zjevně představovala úrok za jeden kvartál. Zmíněnou platbou žalovaný podle žalobkyně svůj dluh vůči ní uznal. Žalobkyně se se žalovaným zná dlouhá léta, v minulosti za ní přišel se žádostí o půjčení nějakých peněz, nabídl jí tehdy velmi slušný úrok, proto souhlasila a první peníze žalovanému půjčila v roce 2010. Od té doby žalovanému půjčila ještě několikrát různé částky, celkem se až do 1. 7. 2019 jednalo o 1 000 000 Kč. Poslední zápůjčka byla realizována někdy v roce 2019, kdy žalobkyně půjčenými penězi dorovnala celkovou dlužnou jistinu na částku 1 000 000 Kč. Ohledně jednotlivých dílčích zápůjček účastníci vždy uzavírali písemnou smlouvu. Žalovaný před rokem 2019 vždy řádně hradil dohodnuté příslušenství, žalobkyně tedy neměla důvod přestat mu půjčovat. Již si nevybavuje, jak konkrétně byl u jednotlivých dílčích zápůjček sjednán termín splatnosti. Účet, ze kterého žalovanému zasílala peníze, je již zrušený. V listině datované dnem 1. 7. 2019 je uveden již její nový bankovní účet, který si zřídila v roce 2019. I u předchozích zápůjček byl vždy sjednán úrok ve výši 3 % z poskytnuté jistiny za kvartál.5. Ve vyjádření z 26. 2. 2025 pak žalobkyně mimo jiné sdělila, že jak vyplývá i z důkazů předložených žalovaným, žalovaný jí v minulosti plnil na jistinu dluhu pouze ve dvou případech, přičemž takto uhrazená částka v součtu činila 450 000 Kč. Z ostatních jím doložených plateb nelze dovodit, že by byly určeny na úhradu jistiny, naopak u částky ve výši 39 800 Kč zaplacené dne 22. 6. 2011 je výslovně uvedeno „výplata úroků“. Žalovaný také nijak nevysvětluje, proč se žalobkyní komunikoval prostřednictvím SMS zpráv ve vztahu k prodlení s úhradou úroků a jejich úhradu žalobkyni opakovaně sliboval, pokud si nebyl vědom žádného svého závazku vůči žalobkyni. Při posuzování obsahu právního jednání účastníků by mělo být vycházeno i z jejich následného chování, které by mělo odpovídat jejich vůli. Žalovaný hradil částku odpovídající čtvrtletně sjednaným úrokům v souladu s písemnou smlouvou datovanou dnem 1. 7. 2019. V době, kdy se ocitl v prodlení, se žalobkyní komunikoval ohledně těchto úroků a vyjadřoval příslib úhrady celé částky. Není zřejmé, z jakého důvodu by tak činil, pokud by mezi ním a žalobkyní žádný závazek neexistoval. Skutečnost, kdy účastníci jednali o uzavření smlouvy a k jakému datu ji uzavřeli, je pak pro posouzení věci zcela nepodstatná s ohledem na zásadu autonomie vůle obou účastníků i na fakt, že smluvní retroaktivita je dle ustálené judikatury přípustná, pokud ji nevylučuje povaha konkrétního právního jednání. O tom, že žalovaný nepochybně měl vůli listinu datovanou dne 1. 7. 2019 podepsat, ostatně svědčí i to, že její text sám připravoval a žalobkyni předkládal k podpisu. Otázka, zda žalobkyně řádně odvedla daň ze smluveného úroku, je pro rozhodnutí ve věci rovněž zcela irelevantní. Žalobkyně dále vyjádřila přesvědčení, že listina datovaná dnem 1. 7. 2019 představuje dle svého obsahu dohodu o narovnání ve smyslu § 1903 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), přičemž podle § 1903 odst. 2 o. z. narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran. Pokud by měl žalovaný pochybnosti o tom, zda žalobkyni něco dluží, pak by s krajní pravděpodobností nepřistoupil k uzavření takové smlouvy a rozhodně by podle ní následně žalobkyni neplnil.6. V rámci své účastnické výpovědi žalovaný uvedl, že si od žalobkyně půjčoval peníze již od roku 2009. Tehdy žalobkyně využívala jeho služeb jakožto hypotečního poradce, žalovaný jí nabídl možnost finančních investic do podílových fondů v Dubaji (fondy Blue Chip a APL), které byly sice poměrně rizikové, zároveň však nabízely velmi dobrý výnos. Aby však žalovaný mohl dosáhnout maximálního možného výnosu, musel investovat částku ve výši tří nebo čtyř milionů korun. Vzhledem k tomu, že tolik peněz sám k dispozici neměl, dohodl se se žalobkyní a dalšími dvěma lidmi, kteří mu za účelem investic poskytli své peněžní prostřed