9 C 98/2025-61 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 17. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 250 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 8. 2. 2023 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 38 325 Kč v platbách ze dne 8. 2. 2023 v částce 18 250 Kč, ze dne 10. 3. 2023 v částce 18 250 Kč a ze dne 12. 4. 2023 v částce 1 825 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do 8. 2. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, a proto byl upomínkou ze dne 10. 7. 2023 vyrozuměn o jeho zesplatnění. Žalovaný uhradil žalované celkem částku 20 075 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , tato společnost pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 11. 7. 2023 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 5. 8. 2025 č. j. 9 C 98/2025-58 soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 8. 2. 2023 mezi společností , právnická osoba, . coby věřitelem a žalovaným coby klientem soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 250 Kč s tím, že žalovaný tento úvěr splatí do 24 měsíců. Úroková sazba byla sjednána ve výši 457,5 % ročně odpovídající 65 300,75 Kč a celkově měl žalovaný zaplatit částku 83 550,75 Kč.9. Z čestného prohlášení ze dne 8. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy o úvěru, že jeho čistý měsíční příjem činí 41 500 Kč, výdaje na domácnost činí 4 000 Kč a měsíční splátky dalších úvěrů 6 000 Kč.10. Z potvrzení o provedení transakce vystavených dne 10. 3. 2023 a dne 12. 4. 2023 platební bránou ThePay soud zjistil, že v těchto dnech dne byla z bankovního účtu společnosti , právnická osoba, . (právní předchůdkyně žalobkyně) na bankovní účet žalovaného zaslána částka 18 250 Kč, resp. 1 825 Kč.11. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 2. 2023 do 30. 4. 2023 soud zjistil, že na tento bankovní účet žalovanému byla připsána dne 8. 2. 2023 částka 18 250 Kč, dne 10. 3. 2023 částka 18 250 Kč a dne 12. 4. 2023 částka 1 825 Kč.12. Ze sdělení ze dne 29. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně tímto zesplatnila smlouvu o úvěru a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení částky 36 750,93 Kč.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila na společnost , právnická osoba, . pohledávky za svými dlužníky, když z přiloženého seznamu pohledávek je zřejmé, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, když z přiloženého seznamu pohledávek je zřejmé, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.15. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení jeho dluhu na žalobkyni.16. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 38 540,93 Kč.17. Z ostatních předložených listin nezjistil soud žádné podstatné skutečnosti pro rozhodnutí v této věci.18. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 8. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému postupně zapůjčeny finanční prostředky až do výše 38 325 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí do 8. 2. 2025 a současně jí zaplatí částku 65 300,75 Kč představující úrok. Dne 10. 7. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu zesplatnila. Dne 23. 3. 2025 byla tato pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, ., která dne 27. 3. 2025 postoupila tuto pohledávku na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.26. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně