11 C 107/2026-44 – Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 113 453,46 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 27. 11. 2023. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 120 000 Kč s úrokem 17,19 % ročně a splatného v 96 měsíčních splátkách po 2 295 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného, když při jejím posouzení ověřovala příjmy i výdaje žalovaného, přičemž vycházela z jeho žádosti, výpisu z účtu a bankovních registrů CRIF a CBCB. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně ke dni 14. 5. 2025 úvěr zesplatnila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 111 653,46 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč sestávající ze zaslání 4 upomínek k úhradě dlužných částek ze dne 22. 12. 2024 á 300 Kč a dále ze dne 1. 1. 2025, ze dne 21. 1. 2025 a ze dne 24. 2. 2025 á 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného běžného úroku ve výši 16 590,13 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 622,13 Kč a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 113 453,46 Kč od 7. 5. 2026 do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky 111 653,46 Kč od 7. 5. 2026 do zaplacení.2. Usnesením ze dne 28. 5. 2026, č. j. 11 C 107/2026-12, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.3. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 18. 6. 2026, v němž uvedla, že žalovaný byl při posuzování úvěruschopnosti prověřován nahlédnutím do výpisu transakcí na běžném účtu, přičemž příjmy za období 5 měsíců předcházejících poskytnutí úvěru činily v průměru 26 560 Kč a výdaje byly vypočteny na 14 236,60 Kč. Takto posuzované údaje pak kvalifikovaly žalovaného na úrovni nízkého rizika pro nesplácení úvěru.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).6. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.7. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 27. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč se splatností v 96 měsíčních splátkách.8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 120 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 17,19 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách po 2 295 Kč. Žalovaný se mimo jiné ve smlouvě zavázal hradit poplatky spojené s úvěrem, mimo jiné i poplatky za výzvu k uhrazení dlužné částky ve výši 300/500 Kč. Pro případ, že žalovaný poruší svou povinnost splácet úvěr, bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit.9. Z výpisů z bankovních účtů za měsíc listopad 2023 soud zjistil, že žalovanému byla na jeho bankovní účet zaslána částka 120 000 Kč.10. Z celkem čtyř písemných výzev předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru.11. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s hrazením splátek úvěru využívá svého práva a ke dni 15. 5. 2025 prohlašuje celý poskytnutý úvěr za splatný. Současně vyzvala žalovaného, aby uhradil dlužnou částku ve výši 120 952,71 Kč.12. Z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně zkoumala historii bankovních transakcí na tomto účtu za období jednoho roku před uzavřením smlouvy o úvěru. Z předložených výpisů rovněž vyplývá, že žalovaný hospodařil s vyrovnaným rozpočtem, neúčastnil se hazardních her ani nezískával finanční prostředky od jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.13. Z listiny označené jako CBCB Informace soud zjistil, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného posuzovala jeho úvěruschopnost.14. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 4. 2026 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. k zaplacení částky 136.965,97 Kč sestávající z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru. Z přiloženého dokladu o odeslání soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.15. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí ve věci jakkoliv relevantní skutečnosti.16. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 11. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tyto prostředky žalobkyni vrátí v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem 17,19 % ročně. Jelikož žalovaný splátky nehradil řádně a včas byla smlouva zesplatněna ke dni 14. 5. 2025. Žalovaný byl před zesplatněním úvěru celkem 4 výzvami žalobkyní upomínán ke splacení dlužných splátek.17. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.20. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Soud předně konstatuje, že v nyní projednávané věci bylo povinností žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Této povinnosti žalobkyně dostála v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 ZSÚ, když řádně zjistila a posoudila příjmovou i výdajovou stránku žalovaného, když především nahlédnutím do historie transakcí na bankovním účtu žalovaného zjistila, že žalovaný je způsobilý poskytnutý úvěr splácet. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když žalovanému sjednanou částku ve výši 120 000 Kč poskytla. Bylo tedy na žalovaném, aby i on dostál svým smluvním povinnostem a hradil dohodnuté splátky úvěru. Žalovaný nevyvrátil, že by v průběhu trvání smlouvy žalobkyni řádně platil sjednané splátky. Bylo přitom na něm, aby v případě, že již žalobkyni svůj dluh uhradil zcela či alespoň částečně, takovou skutečnost tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinným a na podanou žalobu nijak nereagoval. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný skutečně žalobkyni dluží shora uvedenou částku, a žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl, a to včetně povinnosti zaplatit žalobkyni i úroky z úvěrové smlouvy. Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a její výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.23. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto jí soud přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 27 852,30 Kč, které představují odměnu advokáta za 3 úkony právní služby podle 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) á 5 660 Kč. K takto přiznaným úkonům přísluší v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů á 450 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za