11 C 309/2025-52 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 24. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 35 590,68 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne 5. 8. 2024. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru jiného než na bydlení až do výše 69 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná byla povinna splácet úvěr v denních splátkách dle obsahu smlouvy a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. První splátka byla splatná dne 4. 9. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 18. 1. 2026. Žalované byla vyplacena částka ve výši 17 009 Kč. Úvěruschopnost žalované byla posuzována dle jejího sdělení o počtu osob ve společné domácnosti a svých příjmech a výdajích, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku a lustrací v registrech NRKI, BRKI a AISP. Z výpisů z účtu a z výplatních pásek žalované byl zjištěn a ověřen její čistý měsíční příjem 25 275 Kč, čímž byla zjištěna její schopnost úvěr splácet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne 21. 3. 2025 smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou téhož dne e-mailem informovala. Žalovaná se tak následujícího dne dostala do prodlení s úhradou celého úvěru. Celkově žalovaná na úvěr uhradila 206,90 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 16 802,10 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 272,32 Kč, smluvního úroku 18 461,36 Kč a poplatku za službu „Klidné spaní“ 54,90 Kč. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 17 129,32 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 13. 10. 2025, č. j. 11 C 309/2025-31, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila a tato doklady soudu předložila.4. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 5. 8. 2024 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovanou coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 69 900 Kč k postupnému a opakovanému čerpání za základě jednotlivých žádostí žalované. Splatnost první splátky byla sjednána na 30. den po prvním čerpání úvěru, následně byla splatnost úvěru sjednána jako denní se splatností 29. den po dni výpočtu dané splátky. Úvěr byl sjednán do 18. 1. 2026, úroková sazba byla sjednána na 0,933 % denně, výše poplatku za jednotlivá čerpání byla sjednána ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dále si účastníci ve smlouvě sjednali, že v případě prodlení se splátkami žalobkyni vzniká nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.9. Z listiny označené jako Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že se jedná o finanční bilanci žalované vytvořenou žalobkyní při ověřování úvěruschopnosti, z níž vyplývá, že čistý měsíční příjem uvedený žalovanou činí 25 300 Kč, ověřený měsíční příjem činí 25 275 Kč, výdaje včetně výdajů na bydlení 3 500 Kč měsíčně, vypočítané minimální výdaje 5 420 Kč a disponibilní příjem 19 800 Kč. Úvěruschopnost byla posouzena jako úspěšná.10. Z listiny označené jako Identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně zjistila a ověřila z bankovního výpisu žalované její čistý měsíční příjem 25 275 Kč.11. Z listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalované byla na bankovní účet dne 5. 8. 2024 odeslána částka 17 000 Kč a dne 12. 9. 2024 částka 9 Kč.12. Z listiny datované ke dni 21. 3. 2025 soud zjistil, že touto listinou žalobkyně informovala žalovanou o vypovězení smlouvy o úvěru a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky 35 590,68 Kč.13. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 3. 11. 2025 soud zjistil, že na bankovní účet žalované byla dne 5. 8. 2024 připsána částka 17 000 Kč pod variabilním symbolem č. , var. symbol, a dne 1. 9. 2024 pod stejným variabilním symbolem částka 9 Kč.14. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 35 590,68 Kč.15. Dalších předložených listin soud nezjistil žádné pro věc rozhodné skutečnosti.16. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 5. 8. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalované čerpat spotřebitelský úvěr. Žalovaná si od žalobkyně na základě uzavřené smlouvy půjčila celkovou částku 17 009 Kč a uhradila 206,90 Kč. Dne 21. 3. 2025 žalobkyně smlouvu zesplatnila a žalovanou vyzvala k zaplacení celé dlužné částky, neboť žalovaná dluh neuhradila.17. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.20. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebi