11 C 320/2025-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 26. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 120 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 20. 6. 2025 č. , Anonymizováno, . Smlouva byla uzavřena s žalovaným coby osobou podnikající. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů od uzavření smlouvy. Mimo poskytnuté částky se žalovaný zavázal zaplatit 1 580 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru a dále 300 Kč jako poplatek za přijetí a posouzení žádosti o úvěr. Mimo to si smluvní strany ujednaly, že v případě prodlení bude úrok z prodlení činit 0,5 % denně z dlužné částky, a rovněž, že smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15 dnů od počátku prodlení. Žalovaný ve sjednané době ani později úvěr nesplatil. Celkově žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 580 Kč, smluvní pokuty 4 440 Kč a poplatků ve výši 1 100 Kč. Mimo to se žalobkyně domáhá nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 8 880 Kč od 21. 7. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 5. 1. 2026, č. j. 11 C 320/2025-36, soud vyzval žalobkyni, aby žalobní tvrzení doplnila o sdělení, zda a jak posuzovala, jestli žalovaný skutečně vystupoval při uzavírání smlouvy jako podnikatel, případně zda a jak posuzovala úvěruschopnost žalovaného.4. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, uzavřenou mezi účastníky dne 20. 6. 2025 soud zjistil, že na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet 7 000 Kč na nákup zboží nebo materiálu a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 20. 7. 2025 a dále žalobkyni zaplatit poplatek ve výši celkem 1 580 Kč. Celkově se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit 8 880 Kč. Součástí smlouvy bylo i prohlášení žalovaného, že při uzavírání smlouvy vystupuje jako podnikatel.9. Z výpisu , právnická osoba, . soud zjistil, že na základě výše uvedené smlouvy byla dne 20. 6. 2025 zaslána z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného částka 7 000 Kč.10. Z výpisu komunikace se žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr, který žalovaný následně nehradil a byl vyzýván k jeho úhradě.11. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 4. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 14 114 Kč.12. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. k zaplacení dluhu ve výši 22 040,60 Kč spolu s vyčíslenými smluvními pokutami a úroky. Z přiložené dodejky datové zprávy bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 21. 8. 2025.13. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku žalované soud zjistil, že této vzniklo živnostenské oprávnění dne 27. 1. 2014 v oboru výroby, obchodu a služeb jinde nezařazených.14. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný, a že na tento bankovní účet byla v červnu 2025 připsána částka 7 000 Kč odeslaná z bankovního účtu žalobkyně.15. Po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 6. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí do 30 dnů a současně žalobkyni zaplatí částku 1 880 Kč coby poplatek za poskytnutí a služby k úvěru. Žalovaný se rovněž smlouvou zavázal v případě prodlení úhrady smluvní pokuty a smluvního úroku z prodlení. Žalovaný je dle veřejně dostupné části živnostenského rejstříku osobou samostatně výdělečně činnou, a to od 27. 1. 2014.16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), které zároveň vykazují znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ).17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. V nyní projednávané věci žalobkyně tvrdila, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru a žalovaný při uzavírání této smlouvy vystupoval v pozici podnikatele. Soud se proto v prvé řade zabýval otázkou, zda skutečně žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu jako podnikatel nebo jako spotřebitel a dospěl k závěru, že ačkoli žalobkyně předmětnou smlouvu označila jako „smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání“, tak tuto skutečnost dovozuje toliko z formuláře smlouvy, který je takto označen a ve kterém je žalovaný označený jako podnikatel svým identifikačním číslem (IČO). K tomuto soud uvádí, že pouze na základě toho, že ve smlouvě je dlužník specifikován mimo jiné i svým podnikatelským číslem, případně že dlužník je i přímo označen za fyzickou osobu podnikající na základě živnostenského oprávnění, nelze učinit závěr, že se v dané věci jedná o úvěr poskytnutý v souladu s podnikatelskou činností žalovaného, a tedy o úvěr, na který nedopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Taktéž ani obecná fráze uschovaná uvnitř smlouvy o tom, že žalovaný při uzavření smlouvy vystupuje jako podnikatel, není dostatečným podkladem pro takový závěr. V takovém případě by se naopak jednalo o obcházení zákona, přičemž je povinností soudu klást důraz na zkoumání fakticity, nikoli aplikaci formálního kritéria (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2020 sp. zn. 32 Cdo 1428/2018). Soud na tomto místě uvádí, že především z výpisů z bankovního účtu žalovaného, na který mu byly finanční prostředky zaslány, nelze jednoznačně určit, že by tento žalovaný využíval k výkonu své podnikatelské činnosti. Z výpisu za měsíc červen je patrné nejen to, že žalovanému byly finanční prostředky zaslány, ale že bankovní účet užíval pro své osobní potřeby a pro platby zjevně nesouvisející s jeho podnikáním. Tímto ani žádným jiným důkazem tedy nebylo prokázáno, že by žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako podnikatel. Soud žalobkyni k doplnění takových skutečností výslovně vyzýval tato však na danou výzvu nereagovala. Bylo přitom věcí žalobkyně, aby zkoumala, zda žalovaný