11 C 334/2025-50 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 29. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 240 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 16. 5. 2025. Smlouva byla uzavřena s žalovaným coby osobou podnikající, což žalobkyně ověřovala výpisem žalovaného z živnostenského rejstříku. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 15. 6. 2025, datum splatnosti úvěru bylo následně po dohodě účastníků odloženo na 6. 7. 2025. Mimo poskytnuté částky se žalovaný zavázal zaplatit 3 035 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru. Mimo to si smluvní strany ujednaly, že v případě prodlení bude úrok z prodlení činit 0,5 % denně z dlužné částky pro prvních 90 dnů prodlení a následně ve výši 0,1 % denně. Žalovaný ve sjednané době ani později úvěr nesplatil. Celkově žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 3 035 Kč, úroku ve výši 205 Kč a poplatků ve výši 2 000 Kč. Mimo to se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 8 035 Kč od 7. 7. 2025 do 4. 10. 2025 a ve výši 0,1 % denně z téže částky od 5. 10. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 19. 1. 2026, č. j. 11 C 334/2025-47, soud vyzval žalobkyni, aby žalobní tvrzení doplnila o sdělení, zda a jak posuzovala, jestli žalovaný skutečně vystupoval při uzavírání smlouvy jako podnikatel, případně zda a jak posuzovala před uzavřením předmětné smlouvy úvěruschopnost žalovaného.4. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru číslo , Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 16. 5. 2025 soud zjistil, že na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet 5 000 Kč v rámci podnikatelské činnosti žalovaného. Podnikatelskou činností se pak dle smlouvy rozumí investice do dlouhodobého majetku a financování běžné provozní činnosti a nákladů souvisejících s podnikáním. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 30 dnů od uzavření smlouvy a dále žalobkyni zaplatit poplatek ve výši celkem 3 035 Kč, případně 1 204 Kč po slevě, a úrok 205 Kč. Součástí smlouvy bylo i čestné prohlášení žalovaného, že při uzavírání smlouvy vystupuje jako podnikatel a poskytnuté prostředky použije na pokrytí svých podnikatelských potřeb.9. Z dodatku ke smlouvě o podnikatelském úvěru číslo , Anonymizováno, soud zjistil, že splatnost smlouvy o úvěru byla odložena do 6. 7. 2025.10. Z potvrzení o platbě vystavené společností , právnická osoba, . soud zjistil, že z bankovního účtu žalobkyně byla dne 16. 5. 2025 odeslána částka ve výši 5 000 Kč na bankovní účet žalovaného.11. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.12. Z výzev k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 11. 7. 2025, ze dne 16. 7. 2025, ze dne 21. 7. 2025 a ze dne 26. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu včetně vyčísleného úroku z prodlení.13. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení dluhu ve výši 10 240 Kč spolu s vyčíslenými úroky. Z přiložené dodejky datové zprávy bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.14. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku žalovaného soud zjistil, že mu vzniklo živnostenské oprávnění dne 27. 1. 2014 v oboru výroby, obchodu a služeb jinde nezařazených.15. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný, a že na tento bankovní účet byla v květnu 2025 připsána částka 5 000 Kč odeslaná z bankovního účtu žalobkyně.16. Po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 5. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí do 30 dnů a současně žalobkyni zaplatí částku 3 035 Kč, případně 1 204 Kč po slevě, coby poplatek za poskytnutí úvěru a úrok ve výši 205 Kč. Žalovaný se rovněž smlouvou zavázal v případě prodlení úhrady smluvního úroku z prodlení. Žalovaný je dle veřejně dostupné části živnostenského rejstříku osobou samostatně výdělečně činnou, a to od 27. 1. 2014.17. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), které zároveň vykazují znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ).18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.20. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. V nyní projednávané věci žalobkyně tvrdila, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru a žalovaný při uzavírání této smlouvy vystupoval v pozici podnikatele. Soud se proto v prvé řade zabýval otázkou, zda skutečně žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu jako podnikatel nebo jako spotřebitel a dospěl k závěru, že ačkoli žalobkyní byla smlouva označena jako smlouva o podnikatelském úvěru, tak tuto skutečnost dovozuje toliko z formuláře smlouvy, která je takto označená a ve které je žalovaný označený jako podnikatel svým identifikačním číslem (IČO). K tomuto soud uvádí, že pouze na základě toho, že ve smlouvě je dlužník specifikován mimo jiné i svým podnikatelským číslem, případně že dlužník je i přímo označen za fyzickou osobu podnikající na základě živnostenského oprávnění, nelze učinit závěr, že se v dané věci jedná o úvěr poskytnutý v souladu s podnikatelskou činností žalovaného, a tedy o úvěr, na který nedopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Taktéž ani obecná fráze uschovaná uvnitř smlouvy o tom, že žalovaný při uzavření smlouvy vystupuje jako podnikatel a podnikatelskou činností se rozumí investice do dlouhodobého majetku a financování běžné provozní činnosti a nákladů souvisejících s podnikáním není dostatečným podkladem pro takový závěr. Stejně tak je to i v případě čestného prohlášení opatřeného obecnou floskulí o tom, že žalovaný při uzavírání smlouvy vystupuje jako podnikatel a poskytnuté prostředky použije ke své podnikatelské činnosti. V daném případě soud naopak uzavřenou smlouvu považuje