11 C 340/2025-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 11. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 118 918 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky dne 12. 9. 2024. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec v konečné výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal v pravidelných měsíčních splátkách splácet 4 % z aktuální dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována nahlédnutím do dostupných registrů a databází a následně posuzována dle vlastní metodiky žalobkyně. V průběhu trvání úvěrové smlouvy žalovaný načerpal celkem 136 684,80 Kč a splatil 21 121,26 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně ke dni 22. 7. 2025 úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úplnému zaplacení dluhu. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 117 149 Kč, poplatků ve výši 39 Kč, nákladů na vymáhání v celkové výši 730 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 000 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 14 946,09 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 117 149 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 628,27 Kč od 6. 8. 2025 do 10. 11. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 118 918 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 26. 11. 2025 č. j. 11 C 340/2025-32, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. Na usnesení žalobkyně reagovala podáním ze dne 16. 12. 2025, v němž soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě vlastní metodiky a lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, NRKI a SOLUS. K vyjádření žalobkyně dále připojila i dodatek k úvěrové smlouvě ze dne 12. 3. 2025 a kopii výplatní pásky žalovaného za měsíc únor 2025.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 12. 9. 2024 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni splácet měsíčně 4 % z dlužné částky, minimálně však 400 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. Ve smlouvě žalovaný rovněž uvedl, že jeho měsíční příjem činí 27 000 Kč, příjem dalších členů domácnosti 20 000 Kč, jeho výdaje činí 12 000 Kč z toho výdaje na bydlení 8 000 Kč a splácí další úvěry ve výši 1 500 Kč.9. Z dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 12. 3. 2025 soud zjistil, že smluvní strany si sjednaly navýšení úvěrového rámce na částku 120 000 Kč.10. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy žalobkyni sdělil, že je zaměstnán a jeho příjem činí 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 20 000 Kč a měsíční výdaje činí 13 500 Kč. Rovněž je patrné, že žalobkyně nahlédla do registrů ISIR, CEE, NRKI a SOLUS.11. Z výplatní pásky bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného za únor 2025 činila 25 879 Kč.12. Z listiny označené jako Výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný v rámci poskytnutého revolvingového úvěru vyčerpal celkem 136 684,80 Kč a žalobkyni uhradil částku 21 121,26 Kč.13. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 22. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 126 095,69 Kč.14. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 131 436,36 Kč.15. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí ve věci jakkoliv relevantní skutečnosti.16. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 12. 9. 2024 ve znění dodatku ze dne 12. 3. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 136 684,80 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že poskytnuté finanční prostředky bude splácet v měsíčních splátkách, jejichž výše bude činit nejméně 4 % z aktuálně dlužné částky, žalobkyni však uhradil pouze částku 21 121,26 Kč. Dne 22. 7. 2025 žalobkyně úvěrovou smlouvu zesplatnila.17. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.20. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podr