11 C 350/2025-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 27. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 518,95 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 11,66 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr pomocí scoringových a sociodemografických modelů a lustrací v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a interních databází. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když celkově splatil pouze částku 19 846,67 Kč, proto právní předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku dne 14. 4. 2025 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 30 153,33 Kč, poplatků ve výši 3 235 Kč a dále ze smluvního úroku ve výši 1 545,19 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 1 585,43 Kč, přičemž oba tyto úroky byly žalobkyní kapitalizovány ke dni 23. 9. 2025. Dále se žalobkyně domáhá rovněž i zaplacení úroku z úvěru ve výši 11,66 % ročně z částky 30 153,33 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 33 388,33 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 9. 12. 2025 č. j. 11 C 350/2025-28, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 5. 1. 2026 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána, když z tvrzení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 30 083 Kč, příjem jeho domácnosti 6 000 Kč, a že žalovaný nemá vyživovací povinnost. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má další splátkové povinnosti v celkové výši 5 171 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, bankovních i nebankovních registrů, kontrolou platnosti průkazů totožnosti, vlastními matematickými modely, listinami předloženými žalovaným týkajících se jeho příjmu a nahlédnutím do historie bankovního účtu vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně za dobu 3 měsíců před uzavřením úvěru.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně ani žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřili, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřené dne 20. 9. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby bankou a žalovaným coby klientem soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí právní předchůdkyni žalobně částku 69 681,50 Kč v 72 měsíčních splátkách v celkové výši 1 075,69 Kč. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 11,66 % ročně. Smluvní strany si rovněž sjednaly poplatky pro případ porušení smluvních podmínek.9. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že v tomto byly žalovanému poskytnuty informace o budoucím obsahu smlouvy o úvěru.10. Z listiny označené jako Expres Core soud zjistil, že se jedná o listinu obsahující osobní údaje o žalovaném, ve které je mimo jiné uvedeno, že průměrný příjem žalovaného činí 30 083 Kč.11. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 28. 1. 2025 a dne 13. 3. 2025 soud zjistil, že těmito listinami právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného úhradě dlužných splátek úvěru a poplatků vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného.12. Z oznámení ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila předmětnou smlouvu o úvěru a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 37 545,24 Kč.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. , hodnota, této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným č. , hodnota, .14. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 36 518,95 Kč a zároveň žalovaného vyrozuměla o postoupení pohledávky. Dle přiloženého potvrzení o podání byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 13. 10. 2025.15. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 20. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí společně s úroky a poplatky v 72 měsíčních splátkách po 1 075,69 Kč, celkem 69 681,50 Kč. Žalovaný zaplatila na úvěru celkem částku 19 846,67 Kč.16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí