11 C 353/2025-69 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 25. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 366 591,19 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 3. 2023 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 400 282 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelný měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru ve výši 10 % a další poplatky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a porušil tak sjednaná smluvní ujednání, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 4. 6. 2025 zesplatnila a téhož dně o této skutečnosti vyrozuměla žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2025 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný dne 18. 8. 2025 vyrozuměn. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 359 893,09 Kč, poplatků ve výši 900 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 837,94 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroků z úvěru ve výši 10 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 5 798,10 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 2. 8. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 366 591,19 Kč od 02.08.2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 10. 12. 2025 č. j. 11 C 353/2025-36, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 8. 1. 2026 sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného. Soudu rovněž předložila listinu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výpis jeho příjmových transakcí. Rovněž odkázala na rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 231/2020 ze dne 31. 7. 2020 a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 sp. zn. 12 Co 367/2020.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. K projednání věci soud nařídil na den 24. 2. 2026 a 23. 4. 2026 jednání, k nimž se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez přítomnosti žalovaného.7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 3. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby bankou a žalovaným coby klientem soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 282 Kč, z něhož částka ve výši 170 282 Kč sloužila ke konsolidaci dvou jiný smluv o úvěru uzavřených mezi účastníky. Žalovaný se smlouvou zavázal, že vrátí právní předchůdkyni žalobkyně částku 609 478 Kč ve 107 měsíčních splátkách v celkové výši 5 700 Kč. Poslední splátka pak měla činit 5 278 Kč. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 10 % ročně. Smluvní strany si rovněž sjednaly podmínky, při jejichž splnění by úroková sazba úvěru činila 8,98 % ročně.9. Z listiny označené jak „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činil 28 821 Kč. Ke svým výdajům pak vedl, že tyto činí 6 000 Kč na bydlení, jiné výdaje nemá. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má další splátkovou povinnost ve výši 3 099 Kč.10. Z výpisu příjmových transakcí na účtu žalovaného za období od března 2022 do března 2023 soud zjistil, že za tuto dobu se měsíční příjmy žalovaného pohybovaly v součtu v rozmezí od 19 450 Kč do 25 043 Kč. Jako jediný identifikovatelný příjem přitom figuruje částka 6 214 Kč měsíčně jako výplata invalidního důchodu. Zdroj ostatních příjmů není zřejmý.11. Z listiny označené jako „podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že se jedná o výpis plateb, poplatků a úroků. Z tohoto výpisu pak soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr celkem 126 493,11 Kč.12. Z listiny označené jako „poslední výzva k úhradě dlužné splátky“ ze dne 3. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s úhradami splátek v celkové výši 13 624 Kč, proto jej k jejich doplacení společnost , právnická osoba, . vyzvala. Žalovaný byl zároveň poučen o možnosti zesplatnění celého úvěru, nebude-li dluh uhrazen.13. Z výzvy ke splacení celého dluhu ze dne 4. 6. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila k tomuto dni předmětnou smlouvu o úvěru a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 360 794 Kč.14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila na současnou žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. , hodnota, této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.15. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2025 soud zjistil, že , právnická osoba, . vyrozuměla žalovaného o postoupení jeho pohledávky.16. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 385 289,37 Kč. Dle přiloženého potvrzení o podání byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.17. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud pro věc rozhodné skutečnosti.18. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 23. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 400 282 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí společně s úroky a poplatky ve 107 měsíčních splátkách po 5 700 Kč a s poslední splátkou 5 278 Kč, celkem 609 478 Kč. Žalovaný zaplatil na úvěru celkem částku 126 493,11 Kč. Jelikož však nesplácel úvěr řádně, právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 4. 6. 2025 celý úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2025 byla pohledávka za žalovaným z předmětného úvěru postoupena na současnou žalobkyni.19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.26. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu