11 C 354/2025-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 4. 12. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 999,30 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 17. 2. 2025 č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit žalobkyni do 19. 3. 2025. Mimo poskytnuté částky se žalovaný zavázal zaplatit 2 800 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru a dále celkem 234 Kč jako poplatky za služby poskytnuté k úvěru. Mimo to si smluvní strany ujednaly, že v případě prodlení bude úrok z prodlení činit 0,5 % denně z dlužné částky za prvních 90 dní prodlení, v tomto případě 4 965,30 Kč. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr mu byl poskytnut v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Žalovaný úvěr nesplatil ani z části. Mimo žalované částky sestávající z jistiny úvěru, poplatků a úroku z prodlení se žalobkyně domáhá i zaplacení zákonného úroku z částky 11 034 Kč od 20. 3. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 5. 1. 2026, č. j. 11 C 354/2025-34, soud vyzval žalobkyni, aby doplnila, zda před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a soudu předložila doklady, ze kterých by bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 17. 2. 2025 soud zjistil, že na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 30 dnů a dále žalobkyni zaplatit poplatek ve výši celkem 35 % měsíčně z poskytnuté částky a dále 234 Kč jako poplatky za další služby. Celkově se tak žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit 11 034 Kč. Dále si pak smluvní stravy sjednaly smluvní úrok z prodlení v případě prodlení žalovaného ve výši 0,5 % denně z dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení a následně ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.9. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že jeho příjem činí 40 000 Kč, jeho skutečné příjmy za předcházející 3 měsíce činily v průměru 22 581 Kč a náklady na bydlení činily 10 000 Kč.10. Z fotokopií občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.11. Z výpisů z bankovního účtu č. , č. účtu, za měsíce říjen 2024 až únor 2025 vedeného u , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem tohoto bankovního účtu je žalovaný. Dále z říjnového výpisu soud zjistil, že v tomto měsíci byla ve prospěch tohoto účtu připsána částka 50 394 Kč a z účtu odeslána částka 75 563,33 Kč. Z listopadového výpisu soud zjistil, že v tomto měsíci byla ve prospěch tohoto bankovního účtu připsána částka 42 622 Kč a totožná částka byla z účtu odeslána. Z prosincového výpisu soud zjistil, že v tomto měsíci byla ve prospěch tohoto účtu připsána částka 185 514 Kč a z účtu odeslána částka 165 070,29 Kč. Dále z tohoto výpisu soud zjistil, že mezi přijatými finančními prostředky byla přijata i částka v celkové výši 127 500 Kč od poskytovatelů nebankovních úvěrů. Z lednového výpisu soud zjistil, že v tomto měsíci byla ve prospěch účtu žalovaného připsána částka 189 203 Kč a z účtu odeslána částka 199 035,08 Kč. Dále z tohoto výpisu soud zjistil, že mezi přijatými finančními prostředky byla přijata i částka v celkové výši 68 195 Kč od poskytovatelů nebankovních úvěrů. Z únorového výpisu pak soud zjistil, že dne 17. 2. 2025 byla žalovanému vyplacena od žalobkyně částka 8 000 Kč. Soud dále konstatuje, že jediným pravidelným příjmem byla mzda vyplácená společností , právnická osoba, , která říjnu činila 7 719 Kč, v listopadu 28 902 Kč, v prosinci 20 130 Kč a v lednu 18 712 Kč.12. Z potvrzení o platbě ze dne 17. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně ze svého bankovního účtu odeslala na bankovní účet žalovaného částku 8 000 Kč.13. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. k zaplacení dluhu ve výši 20 655,98 Kč včetně smluvních pokut a sankcí. Z přiloženého potvrzení bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 5. 11. 2025.14. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku žalovaného soud zjistil, že žalovanému vzniklo živnostenské oprávnění dne 2. 5. 2017 v oboru zednictví.15. Po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 2. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí do 30 dnů a současně žalobkyni zaplatí částku 3 034 Kč coby poplatek za poskytnutí a služby k úvěru. Žalovaný se rovněž smlouvou zavázal v případě prodlení úhrady smluvní pokuty a smluvního úroku z prodlení. Žalovaný je dle veřejně dostupné části živnostenského rejstříku osobou samostatně výdělečně činnou, a to od 2. 5. 2017.16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), které zároveň vykazují znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ).17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. V nyní projednávané věci žalobkyně tvrdila, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru a žalovaný při uzavírání této smlouvy vystupoval v pozici podnikatele. Soud se proto v prvé řade zabýval otázkou, zda skutečně žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu jako podnikatel nebo jako spotřebitel a dospěl k závěru, že ačkoli žalobkyně smlouvu označuje v žalobě jako smlouvu o podnikatelském úvěru, tak tuto skutečnost dovozuje toliko ze skutečnosti, že žalovaný je označený jako podnikatel svým identifikačním číslem (IČO). K tomuto soud uvádí, že pouze na základě toho, že ve smlouvě je dlužník specifikován mimo jiné i svým podnikatelským číslem, případně že dlužník je i přímo označen za fyzickou osobu podnikající na základě živnostenského oprávnění, nelze učinit závěr, že se v dané věci jedná o úvěr poskytnutý v souladu s podnikatelskou činností žalovaného, a tedy o úvěr, na který nedopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitels