7 C 50/2026-27 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 246 738,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne 19. 12. 2024, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 85 000 Kč na účet žalované číslo , č. účtu, , který měl být splacen poslední měsíční splátkou dne 19. 12. 2025. Dle odstavce 3.1. smlouvy se žalovaná zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru za každý den jeho čerpání, tj. ode dne poskytnutí úvěru a požadovaný do splatnosti poslední splátky úvěru, celková výše poplatku byla sjednána ve výši 155 738,74 Kč. Dle odstavce 7.1. smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Dle žaloby byla žalovaná v prodlení s úhradou 12 splátek, celková výše jednorázových sankcí dle žalobkyně činí 6 000 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 246 738,74 Kč skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 85 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 155 738,74 Kč a smluvních sankcí ve výši 6 000 Kč, všechny nároky nejpozději splatné dne 21. 12. 2025. Žalobkyně poskytuje úvěru prostřednictvím webové stránky , internetové stránky, , na které se žalovaná nejprve zaregistrovala a akceptovala návrh smlouvy zadáním uživatelského jména kódu poslaného SMS zprávou. Dále žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požadovala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Soud usnesením ze dne 12. 3. 2026 pod čj. 7 C 50/2026-19 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že dostatečně před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a zároveň byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud z důvodu stručnosti na citované usnesení odkazuje.3. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listiny.6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované podnikatelský úvěr ve výši 85 000 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 12 měsíců ode dne čerpání úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 0,7 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Den konečné splatnosti úvěru byl sjednán na 19. 12. 2025. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč a dále se žalovaná zavázala v případě prodlení trvajícího do 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru uhradit úrok z prodlení ve výši 0,5 % ze součtu dlužných splátek úvěru za každý započatý den trvání prodlení, či trvajícího více než 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru uhradit úrok z prodlení 0,02 % ze součtu dlužných splátek úvěru za každý započatý den prodlení, dále se zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze součtu dlužných částek splátek úvěru za každý započatý den prodlení. Ke smlouvě o podnikatelském úvěru byla doložena kopie občanského průkazu žalované.7. Z potvrzení o provedení platbě vystaveného dne 19. 12. 2024 společnosti ThePay a.s. bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala prostřednictvím platební brány , Anonymizováno, dne 19. 12. 2024 v 9:47 hod na účet číslo , č. účtu, částku 85 000 Kč pod ID transakce , Anonymizováno, .8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Z potvrzení o podání doporučené zásilky bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 6. 2. 2026.9. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru, žalovaná při uzavření smlouvy uvedla adresu sídla svého podnikání a IČO, dle článku II bodu 2.1. je žalobkyně poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů a žalovaná je podnikatelkou – fyzickou osobou, podnikající na základě živnostenského oprávnění.10. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2024 sp. zn. 21 Cdo 3140/2023 a i rozhodovací praxe Ústavního soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.14. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 85 000 Kč na dobu 12 měsíců, na který žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná byla v řízení nečinná, na výzvy soudu nereagovala, tedy poskytnutí úvěru ani tvrzení, že na poskytnutý úvěr nic neuhradila, nijak nesporovala. Žalobkyně na výzvu soudu nedoložila, že by před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, již v návrhu uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu úvěrové smlouvy, požadovala její přiznání z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Jak již soud uvedl shora, neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo vůbec, je úvěrová smlouva neplatná (to platí nejen pro spotřebitelské úvěry, ale i pro jiné než spotřebitelské úvěry). Pokud si žalobkyně neověřila poměry žalované (její příjmy, výdaje, existenci dalších úvěrů či jiných dluhů), nemohl soud uzavřít jinak, než že je taková smlouva o úvěru neplatná. Navíc neplatnost smlouvy o podnikatelském úvěru soud dovozuje i z nepřiměřeně vysokého příslušenství, když u poskytnutého úvěru na 12 měsíců ve výši 85 000 Kč žalobkyně požaduje poplatek ve výši 155 738,74 Kč a další poplatky. Dle názoru soudu je toto ujednání nemravné a nepřiměřené.15. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalované a úvěr poskytla bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalované. O tom svědčí i to, že žalovaná na uplatněnou pohledávku nezaplatila vůbec ničeho. Nezbytnost získání spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o poměrech (nejen příjmových, ale i výdajových) žadatele o úvěr musí plynout z tvrzení úvěrujícího, a v případě přezkumu věci soudem i z k tomu doložených důkazů. Navíc žalobkyně poskytla úvěr, který je s ohledem na vysoké příslušenství úvěru v rozporu s dobrými mravy.16. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované a důsledkem rozporu smlouvy s dobrými mravy je závěr soudu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč byly žalované poskytnuty a že žalovaná na tuto částku nic neuhradila. Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela. Žalobkyně z neplatné smlouvy nemá právo na poplatky ani na smluvní sankce, které nebyly platně sjednány.17. Žalobkyně žalovanou vyzvala výzvou k plnění ze dne 4. 2. 2026, žalované odeslané dne 6. 2. 2026, k úhradě dlužné částky, má tedy dle obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. nárok i na úroky z prodlení dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. od 22. 12. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí splatnosti pohledávky) do zaplacení. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.18. Soud tak výrokem I. uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 85 000 Kč s 11,5 % p. a. úrokem z prodlení od 22. 12. 2025 do zaplacení.19. Výrokem II. soud žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 161 738,74 Kč a úroku z prodlení, zamítl, a to s ohledem na shora uvedené.20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst.