8 C 24/2026-21 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 17 683 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou dne 7. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr v celkové výši 14 000 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 7. 8. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a byla vyzvána k okamžité úhradě. Od 8. 8. 2025 je žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 12. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 17 683 Kč tvořená celkovou nesplacenou jistinou úvěru ve výši 14 000 Kč a smluvním úrokem ve výši 3 683 Kč, jakož i zákonným úrokem z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Před podáním žaloby byla žalovaná zástupcem žalobkyně písemně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě údajů získaných z dlužnických registrů. Dokumentací k tomu však žalobkyně nedisponuje. Dále poukázala na prohlášení žalované o své finanční situaci. Na výzvu soudu, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a z jakých konkrétních zdrojů při tom vycházela, žalobkyně vůbec nereagovala.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 19. 2. 2026 uvedla, že jí je celé věci líto, a poprosila o možnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 7. 4. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované revolvingový úvěr až do výše 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v povinných minimálních měsíčních splátkách k datu splatnosti uvedenému v parametrech úvěru s tím, že výše minimálních měsíční splátky se každý měsíc bude lišit (podle toho, kolik již žalovaná splatila) a bude vždy uvedena v jejím zákaznickém účtu a dále v SMS zprávě a v emailové zprávě, které jí budou vždy zaslány minimálně 5 dnů před datem splatnosti dané splátky. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 80 % ročně a poplatky.5. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 11. 2. 2026 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 7. 4. 2025 připsána částka 14 000 Kč od společnosti , právnická osoba6. Z upomínky ze dne 7. 8. 2025 vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, oznámila žalované, že ke dni 7. 8. 2025 došlo k zesplatnění celého úvěru, současně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 12. 12. 2024, jakož i z přiloženého dodatku č. , hodnota, a seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, písemně oznámila žalované, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala ji, aby svůj dluh uhradila žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2025 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu odeslala žalované.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Společnost , právnická osoba, na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 7. 4. 2025 poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v minimálních měsíčních splátkách podle sdělení poskytovatele úvěru. Žalovaná mohla opakovaně čerpat splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Společnost , právnická osoba, svou pohledávku vůči žalované vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné z předložených listinných důkazů, ve kterých není jediná zmínka o reálném zkoumání finanční situace žalované. Za zcela nedostatečný je pak nutno označit postup, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru spoléhá na prohlášení spotřebitele o jeho finanční situaci, či žalobkyní tvrzené, avšak ničím nedoložené (ani přes výzvu soudu), zkoumání schopnosti splácet úvěr na základě údajů z registrů dlužníků. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud