4 C 115/2020-23 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo smlouvy] ze dne [datum] mezi účastníky řízení. Mimo jistiny ve výši 2 809,58 Kč se žalobkyně s odkazem na uzavřenou smlouvu dále domáhá zaplacení poplatku za správu ve výši 1 050 Kč, smluvního úroku ve výši 0,1 % denně za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 163,03 Kč, dále smluvního úroku 0, 1 % denně jdoucího od splatnosti jednotlivých splátek jistiny a smluvní pokuty v kapitalizované výši 531,90 Kč. Žalované částky žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum], na které se žalobkyně ani její právní zástupce bez omluvy nedostavili, ani nepožádali z důležitého důvodu o jeho odročení, a proto soud jednal bez jejich osobní účasti ve smyslu ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Přítomný opatrovník žalovaného na jednání uvedl, že je na místě vzniklý dluh uhradit, ovšem že žalovaný je ve vážném zdravotním stavu, od jara 2020 je klientem Domova důchodců v [obec] a po odečtení úhrady pobytu, zbývá z důchodu žalovaného jen velmi malá částka pro úhradu dluhu. Požádal tedy soud o možnost zaplatit dluh alespoň ve dvou splátkách po sobě jdoucích se splatností do konce každého měsíce. Závěrem opatrovník navrhnul, aby s ohledem na současný stav žalovaného, využil soud ust. § 150 o.s.ř. pokud jde o náklady řízení a změkčil tímto dopady na žalovaného. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], č. [číslo smlouvy] prokázala žalobkyně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které, žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, ta byla, dle předloženého výdajového pokladního dokladu ze dne [datum], vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Účastníci si sjednali, že žalovaný splatí úvěr v 6 měsíčních splátkách počínaje dnem [datum], tak že poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Výše splátky činila 1 274,26 Kč a tato sestávala ze splátky jistiny, měsíčního poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 350 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku. Celkem měl žalovaný uhradit částku 7 647 Kč. Žalovaný ovšem neplnil sjednané podmínky úvěru, když uhradil pouze částku ve výši 3 774,26 Kč a nereagoval ani na opakované výzvy žalobkyně k úhradě dluhu. pro případ prodlení s úhradou splátek si účastníci sjednali (v odstavci 6 smlouvy a čl. VI. bod 30 VOP, které jsou součástí smlouvy o úvěru) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky neuhrazené jistiny, kterou žalobkyně vyčíslila částkou 531,90 Kč. Výzva k zaplacení před podáním žaloby byla žalovanému zaslána dne [datum]. Právně soud věc posoudil jako spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dále podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě co do žalované částky, která specifikována shora. Důvodným je též nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení, které požaduje v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř., ve dvou splátkách, tak že první splátka ve výši 4 554,51 Kč představuje dlužnou pohledávku a druhá splátka bude ve výši jejího příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud za užití ust. § 150 o.s.ř., když shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení jinak úspěšné žalobkyni. Při rozhodování o nákladech řízení soud zohlednil především vážný zdravotní stav žalovaného, který je uživatelem pobytové sociální služby v Domově důchodců se zvláštním režimem v [obec], neboť vyžaduje trvalý dohled, není schopen sám nic vyřídit, nakládat s finanční hotovostí, nedokáže s nijak rozhodovat, potřebuje komplexní ošetřovatelskou péči a je zcela odkázán na pomoc druhé osoby. Dále soud zohlednil i finanční situaci žalovaného, kdy jeho jediným příjmem je důchod, jeho většina je ovšem použita na úhradu pobytu v domově. Po tomto posouzení dospěl soud k závěru, že uložení povinnosti žalovanému k úhradě nákladů řízení by bylo neúměrným zatížením žalovaného. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě, neboť proti němu není přípustné odvolání (§ 157 odst. 4 o.s.ř.).