11 C 287/2023-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě první z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 21 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 3 570 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 970 Kč v 80 týdenních splátkách po 510 Kč s poslední splátkou splatnou dne 24. 10. 2021. Na základě druhé z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 210 Kč s poslední splátkou splatnou dne 28. 9. 2021. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka z těchto smluv činí celkem 34 040 Kč a byla postoupena na žalobkyni, která následně žalované zaslala také předžalobní výzvu. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. 3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 21 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných týdenních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 3 570 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 20,74 % ročně při trvání smlouvy 80 týdnů), odměna za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč a odměna za hotovostní inkaso ve výši 11 970 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 14 800 Kč, ze které byla částka 2 688,09 Kč započtena na jistinu, částka 3 570 Kč na úrok, částka 4 200 Kč na poplatek za administrativní činnost a částka 4 341,91 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalované, žalovaná dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 31 540 Kč s příslušenstvím, avšak navýšení účtované původním věřitelem žalobkyně nepožadovala. Dlužná částka se tedy skládá z dlužné jistiny ve výši 18 311,91 Kč a z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 628,09 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 20,74 % ročně (z části kapitalizovaný) a úrok z prodlení z dlužné jistiny. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 7 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných týdenních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 1 400 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 31,15 % ročně při trvání smlouvy 60 týdnů), odměna za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a odměna za hotovostní inkaso ve výši 2 800 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 4 500 Kč, ze které byla částka 699,93 Kč započtena na jistinu, částka 1 400 Kč na úrok, částka 1 400 Kč na poplatek za administrativní činnost a částka 1 000,07 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalované, žalovaná dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 12 700 Kč s příslušenstvím, avšak navýšení účtované původním věřitelem žalobkyně nepožadovala. Dlužná částka se tedy skládá z dlužné jistiny ve výši 6 300,07 Kč a z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 799,93 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve snížené výši 24,36 % ročně (ve snížené výši, z části kapitalizovaný) a úrok z prodlení z dlužné jistiny. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k tomuto dni pohledávku za žalovanou na žalobkyni, když tato skutečnost jí byla oznámena dopisem ze dne 19. 4. 2023. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 10. 7. 2023. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 5. Soud se nejprve zabýval platností daných smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit ani namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložených smluv o spotřebitelském úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 20,74 % respektive 31,15 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS