11 C 46/2023-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 70 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 71 296 Kč v 24 měsíčních splátkách ve výši 5 888 Kč s poslední splátkou splatnou dne 14. 10. 2021. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka v celkové výši 120 127 Kč byla následně postoupena na žalobkyni. Dne [datum] právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 35 967 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 1 267 Kč s poslední splátkou splatnou dne 18. 11. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka v celkové výši 48 394,28 Kč byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný však shora uvedené dlužné částky nezaplatil ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. 3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 70 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 71 296 Kč, to vše v hotovosti v 24 měsíčních splátkách ve výši 5 888 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 14. 10. 2021. Souhrnný poplatek přitom sestával z úroku ve výši 41 128 Kč (úroková sazba 49 % ročně), částky za administrativní zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 27 072 Kč a pojistného ve výši 3 096 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 15. 6. 2020 Celkem žalovaný na svůj dluh uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 19 750 Kč. Dlužná částka tak po započtení této úhrady činila na jistině 64 197,52 Kč a na souhrnném poplatku 55 929,48 Kč. 4. Dále soud z předložených listinných důkazů zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně zapůjčil žalovanému v hotovosti částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 35 967 Kč, to vše v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 1 267 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 18. 11. 2020. Souhrnný poplatek přitom sestával z úroku ve výši 7 155 Kč (úroková sazba 29 % ročně), částky za administrativní zpracování zápůjčky a flexibilní splácení ve výši 15 220 Kč, poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 11 792 Kč a pojistného ve výši 1 800 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 4. 7. 2020 Celkem žalovaný na svůj dluh uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 050 Kč. Dlužná částka tak po započtení této úhrady činila na jistině 27 465,86 Kč a na souhrnném poplatku 20 928,42 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k témuž dni pohledávky za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne 30. 1. 2022. Dlužné částky žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 6. 6. 2022. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Soud se nejprve zabýval platností obou uzavřených smluv, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 49 % ročně a dle smlouvy o zápůjčce úrok ve výši 29 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ro