11 C 50/2024-26 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce , právnická osoba, . podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 31 088 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s poslední splátkou splatnou dne 23. 2. 2023. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka činí dle žalobkyně celkem 31 088 Kč, která na ni byla postoupena a kterou žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní upomínku.2. Dále se žalobkyně jako právní nástupce , právnická osoba, . podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 30 309,94 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč s poslední splátkou splatnou dne 20. 10. 2022. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka činí dle žalobkyně celkem 30 309,94 Kč, která na ni byla postoupena a kterou žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní upomínku.3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 761 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 8 % ročně a 14 měsíců trvání smlouvy) a úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhrada za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 5 800 Kč, ze které byla částka 3 008,15 Kč započtena na jistinu, částka 193,37 Kč na úrok, částka 1575 Kč na úhradu za uzavření smlouvy, částka 444,91 Kč za administrativní činnost a částka 578,57 Kč na hotovostní inkaso splátek. Podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, měl žalovaný žalobkyni dlužit celkem částku 33 782,29 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností ke dni , datum, celkovou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne 15. 8. 2023. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 2. 11. 2023. Dále má soud ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 1 925 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 15 % ročně a 14 měsíců trvání smlouvy) a úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhrada za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 17 200 Kč, ze které byla částka 8 321,64 Kč započtena na jistinu, částka 1 248,65 Kč na úrok, částka 4 900 Kč na úhradu za uzavření smlouvy, částka 929,72 Kč za administrativní činnost a částka 1 800 Kč na hotovostní inkaso splátek. Podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, měl žalovaný žalobkyni dlužit celkem částku 34 223,51 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností ke dni , datum, celkovou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 2. 11. 2023.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byla dle předložených smluv o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 272,44 % ročně, která odráží skutečnou výši úvěrového zatížení spotřebitele, když úroky ze spotřebitelského úvěru byly skryty v celé řadě dalších poplatků, jak bude dále podrobně uvedeno. Ohledně výše úvěrového zatížení z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu