2 C 63/2024-33 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se jako vlastník rodinného domu č. , hodnota, v , adresa, , jenž se nachází na pozemku st. č. p. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, a jehož součástí je byt č. , Anonymizováno, o velikosti 2+1, domáhal vůči žalovanému zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím představující dlužné úhrady za nájemné ve výši 3 000 Kč měsíčně a zálohách na služby - vodné spojené s nájmem ve výši 100 Kč měsíčně spojené s užíváním předmětného bytu za období od listopadu 2022 do května 2023. Žalovaný byt užíval na základě nájemní smlouvy ze dne 27. 4. 2016 uzavřené na dobu neurčitou. V květnu 2023 byt bez řádného ukončení nájemního vztahu opustil. Žalobce taktéž požaduje po žalovaném částku ve výši 4 140 Kč, představující náhradu škody za poškozené balkonové dveře. Žalobce dále požaduje po žalovaném nedoplatek na vodném, vyúčtovaný za období od 12. 1. 2022 do 23. 1. 2023 ve výši 169 Kč, nedoplatek na elektřině ve společných prostorách za období od 24. 2. 2022 do 21. 2. 2023 ve výši 421 Kč a nedoplatek na vodném za období od 24. 1. 2023 do 31. 5. 2023 ve výši 88 Kč. Celkem se jedná o částku ve výši 25 418 Kč. Žalovaný na svůj dluh do současné doby neuhradili ničeho.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise3. V dané věci má soud z žalobcem předložených listin, a to konkrétně z nájemní smlouvy ze dne 27. 4. 2016 za prokázané, že byt II. kategorie o velikosti 2+1 s příslušenstvím nacházející se v prvním nadzemním podlaží domu č. , hodnota, , adresa, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, pronajal na dobu neurčitou žalovanému. Výše nájemného byla mezi účastníky řízení sjednána v částce 3 000 Kč měsíčně a výše záloh za vodné ve výši 100 Kč měsíčně. Z faktury ze dne 17. 12. 2023 č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalovaný vynaložil na opravu poškozených balkonových dveří částku ve výši 4 140 Kč. Z předložených vyúčtování služeb ze dnů 10. 2. 2023, 1. 3. 2023 a 12. 6. 2023, pak plyne, že žalovaný dluží na vyúčtování vodného částky 169 Kč a 88 Kč a na vyúčtování elektrické energie ze společných prostor částku ve výši 421 Kč.4. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdy se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Podle § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Dále soud posoudil věc dle ust. § 2894 odst. 1 zákona o. z. podle kterého povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody), dále dle § 2900 o. z., podle kterého vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, dle ust. § 2910 o. z., podle kterého škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil, a dle ust. § 2951 odst. 1 o. z., dle kterého se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 9 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, lze částku nájemného a částku za služby sloučit do samostatné paušální částky, pokud si to strany ujednají.5. Po přezkoumání a zhodnocení listinných důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je plně důvodná. V dané věci byl žalovaný jako nájemce povinen platit žalobci jako pronajímateli za předmětný byt nájemné v částce 3 000 Kč měsíčně a zálohy za vodné ve výši 100 Kč měsíčně. Žalovaný však tuto svoji povinnost porušil tím, že žalobci za měsíce listopad 2022 až květen 2023 nezaplatil nájemné a zálohy na služby v celkové výši 20 600 Kč, a proto byl v této části nárok žalobci přiznán. Z předložených důkazů má dále soud za prokázané, že žalobci byla způsobena majetková škoda spočívající v opravě poškozených balkonových dveří v částce 4 140 Kč. Těmto nákladům mohl žalovaný předejít, pokud by náležitě nakládal s předmětem nájmu. Porušil tak svoji zákonnou prevenční povinnost a jeho zaviněním tak v příčinné souvislosti došlo ke vzniku škody na majetku žalobce, jejíž výše vyplývá z prokázaných nákladů na uvedení do předešlého stavu žalobcem. Žalovanému dále vznikl dluh na nedoplatcích na vodném a elektřině v celkové výši 678 Kč. Soud proto žalobě žalobce vyhověl a uložil žalovanému zaplatit celkem 25 418 Kč, neboť žalovaný tak dosud dobrovolně neučinil Důvodným je i nárok žalobce na úroky z prodlení, a to podle § 1970 o. z., neboť žalovaný je v prodlení se splácením peněžitého dluhu a jejich výše není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 175,80 Kč. Soud přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení i přes to, že nezaslal žalovanému předžalobní upomínku. Jak plyne ze žalobního návrhu, žalobci nebyla známa nová adresa žalovaného poté, co se odstěhoval z nájmu. Soud proto na základě výše uvedeného shledává důvod hodný zvláštního zřetele pro to, aby žalobci byly přiznány náklady řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 700 Kč za každý ze dvou úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé), tj. částka 12 420 Kč, dále paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto dvou úkonů právní služby, tj. 600 Kč. a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 4 000 Kč částkou 840 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.