19 C 306/2021-25 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 000 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 13. 12. 2018 žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 955,56 Kč, - kapitalizovaný úrok ve výši 1 811,73 Kč, - úrok 18,96% ročně z částky 10 000 Kč za dobu od řádné splatnosti úvěru, - úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč za dobu řádné splatnosti úvěru, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně se taktéž podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 908,89 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 20. 7. 2018 žalovanému poskytl částku 12 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z částky 9 908,89 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 348,71 Kč, - kapitalizovaný úrok ve výši 2 593,57 Kč, - úrok 19,23% ročně z částky 9 908,89 Kč za dobu od řádné splatnosti úvěru, - úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 400 Kč za dobu řádné splatnosti úvěru, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 10 000 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 300 Kč a taktéž celkem částku ve výši 12 000 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 360 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Žalovaný na pohledávku k částce 10 000 Kč za celou dobu trvání smluvního vztahu až do jeho postoupení žalobci uhradil pouze částku 1 300 Kč, s tím, že žalobkyně tuto částku započetla na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Dle evidence žalobkyně činí aktuální dlužná částka 16 700 Kč. Žalovaný na pohledávku k částce 12 000 Kč za celou dobu trvání smluvního vztahu až do jeho postoupení žalobci uhradil pouze částku 10 110 Kč, s tím, že žalobkyně tuto částku započetla na jistinu, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy, na poplatek za administrativní činnost, na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Dle evidence žalobkyně činí aktuální dlužná částka 12 740 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo k převedení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 15. 1. 2021. Hodnota pohledávky bez příslušenství činila ke dni postoupení 18 700 Kč a 14 740 Kč, příslušenství tvoří v obou případech smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši z neuhrazené částky do zaplacení. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní výzvou. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 13. 12. 2018 žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 6. 2. 2020 nevrátil. Dopisem naposledy ze dne 13. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 10 000 Kč a dále: - souhrnného poplatku ve výši 8 000 Kč, sestávajícího z úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč za dobu řádné splatnosti úvěru, s úrokem 18,95 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, kdy souhrnný poplatek včetně jeho dílčích částí je ze smlouvy zjevný, je srozumitelně uvedený na první straně smlouvy v příslušném poli, kdy je současně uvedena i celková částka k úhradě 18 000 Kč - úrok 18,96 % ročně z dlužné částky, aktuálně dle evidence žalobkyně jistiny 10 000 Kč - zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, aktuálně dle evidence žalobkyně jistiny 10 000 Kč, Žalobkyně se taktéž podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 20. 7. 2018 žalovanému poskytl částku 12 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: - souhrnného poplatku ve výši 9 600 Kč, sestávajícího z úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 400 Kč za dobu řádné splatnosti úvěru, s úrokem 19,23 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, kdy souhrnný poplatek včetně jeho dílčích částí je ze smlouvy zjevný, je srozumitelně uvedený na první straně smlouvy v příslušném poli, kdy je současně uvedena i celková částka k úhradě 21 600 Kč - úrok 19,23% ročně z dlužné částky, aktuálně dle evidence žalobkyně jistiny 9 908,89 Kč - zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, aktuálně dle evidence žalobkyně jistiny 9 908,89 Kč Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl vrátit do 13. 9. 2019. Taktéž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl vrátit do 6. 2. 2020. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z.,