19 C 326/2020-22 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 428 Kč s příslušenstvím, s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru vedeném na účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě žalobkyně dne 3. 12. 2018 žalovanému poskytla částku 41 428 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z dlužné částky 18 846,25 Kč - smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně z dlužné částky 18 846,25 Kč. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru č. [bankovní účet], na jejímž základě žalobkyně dne 3. 12. 2018 žalovanému poskytla částku 41 428 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 1. 1. 2020 nevrátil. Dopisem naposledy ze dne 27. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 41 428 Kč a dále: - zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, aktuálně částky 18 846,25 Kč - smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně z dlužné jistiny, aktuálně částky 18 846,25 Kč. Žalovaný se v předmětné smlouvě současně zavázal hradit měsíčně pojistné ve výši 307 Kč. Pojištění bylo sjednáno pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti žalovaného nebo pro případ ztráty zaměstnání. Dle transakční historie – Podkladů pre súdne konanie – evidence žalobkyně je dlužná částka ke dni zesplatnění 1. 1. 2020 tvořena součtem poskytnutého plnění ve výši 41 428 Kč, běžného úroku ve výši 5 361,60 Kč, od kterých jsou odečteny splátky žalovaného ve výši 27 943,35 Kč, tj. 18 846,25 Kč. K této částce je připočtena neuhrazená část cen za vedení účtu a za přistoupení do pojištění - pojistné, které nepřirůstaly k jistině, v celkové výši 7 394 Kč, které byly hrazeny samostatně splátkami v celkové výši 5 871 Kč (v transakční historii pod položkou: "splátka poplatku ve splatnosti" nebo„ splátka poplatku po splatnosti“), v rozdílu tedy 1 523 Kč a dále též neuhrazený úrok z prodlení v celkové výši 251,88 Kč, který byl hrazen samostatně splátkami v celkové výši 138,52 Kč (v transakční historii pod položkou:„ spl. úr. z prodl.“), v rozdílu tedy 113,36 Kč. Výsledná dlužná částka proto činila ke dni zesplatnění 20 482,61 Kč. Příslušenství pohledávky představuje obchodní úrok z úvěru ve výši 16,90 % p. a. z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 2. 1. 2020 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 2. 1. 2020 do zaplacení. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 41 428 Kč, který měl vrátit nejpozději do 1. 1. 2020, kdy byl úvěr zesplatněna jako celek. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady [číslo] ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady [číslo] s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 16,90 % ročně z částky 18 846,25 Kč (původní jistiny 41 428 Kč) je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Tyto žalobkyně nepožaduje. Současně bylo mezi žalobkyní a žalovaným sjednáno pojištění pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti žalovaného či ztráty zaměstnání – uzavřena pojistná smlouva dle příslušného ustanovení občanského zákoníku. Pojistné však žalovaný nehradil řádně a včas a vznikl tak dluh i na pojistném, tak jak je uvedeno výše. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 267 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 815 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 369,25 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.