19 C 336/2021-24 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 323,50 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 17. 12. 2018 žalovanému poskytl částku 16 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu, která po částečné úhradě ze strany žalovaného činí 13 818,4 Kč, se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: souhrnného poplatku za sjednání úvěru, zákonného úroku z prodlení, smluvního úroku. Žalobkyně se dále podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 850,50 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 7. 5. 2018 žalovanému poskytl částku 22 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu, která po částečné úhradě ze strany žalovaného činí 9 207,90 Kč, se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: souhrnného poplatku za sjednání úvěru, zákonného úroku z prodlení, smluvního úroku. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Příslušnost českého soudu je založena článkem 7 a 17 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem je dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právní řád České republiky Smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech ze dne 29. 10. 1992 ([číslo] Sb.) tuto otázku neřeší. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) s žalovaným uzavřel Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 17. 12. 2018 žalovanému poskytl částku 16 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 10. 2. 2020 nevrátil. Dopisem naposledy ze dne 28. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem částku ve výši 3 000 Kč. Dle evidence žalobkyně v současnosti (po částečných úhradách ze strany žalovaného) činí dlužná jistina 13 818,4 Kč Vedle jistiny dluhu se žalobkyně domáhá zaplacení: - souhrnného poplatku za sjednání úvěru v aktuální celkové výši 11 505,10 Kč dle evidence žalobkyně, žalobkyně s žalovaným ve smlouvě o zápůjčce sjednali souhrnný poplatek 13 967 Kč, sestávající z úroku za dobu řádné splatnosti zápůjčky ve výši 2 862 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 388 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 717 Kč, kdy souhrnný poplatek včetně jeho dílčích částí je ze smlouvy zjevný, je srozumitelně uvedený, a to v přehledné tabulce vepsaný do příslušného pole na první straně smlouvy, kdy je současně uvedena celková částka k úhradě při řádném splácení zápůjčky 29 967 Kč, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z dlužné jistiny ve výši 13 818,4 Kč od 15. 1. 2019 do 18. 12. 2020, - kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 818,4 Kč od 11. 2. 2020 do 18. 12. 2020 - zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 13 818,4 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení - smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 818,4 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) s žalovaným uzavřel Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 7. 5. 2018 žalovanému poskytl částku 22 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 1. 7. 2019 nevrátil. Dopisem naposledy ze dne 28. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem částku ve výši 22 572 Kč. Dle evidence žalobkyně v současnosti (po částečných úhradách ze strany žalovaného) činí dlužná jistina 9 207,90 Kč Vedle jistiny dluhu se žalobkyně domáhá zaplacení: - souhrnného poplatku za sjednání úvěru v aktuální celkové výši 8 642,60 Kč dle evidence žalobkyně, žalobkyně s žalovaným ve smlouvě o zápůjčce sjednali souhrnný poplatek 19 017 Kč, sestávající z úroku za dobu řádné splatnosti zápůjčky ve výši 3 935 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč, kdy souhrnný poplatek včetně jeho dílčích částí je ze smlouvy zjevný, je srozumitelně uvedený, a to v přehledné tabulce vepsaný do příslušného pole na první straně smlouvy, kdy je současně uvedena celková částka k úhradě při řádném splácení zápůjčky 41 017 Kč, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z dlužné jistiny ve výši 9 207,90 Kč od 16. 12. 2018 do 18. 12. 2020, - kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 207,90 Kč od 2. 7. 2019 do 18. 12. 2020 - zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 9 207,90 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení - smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 207,90 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, kteroužto částku měl vrátit do 10. 2. 2020 (a to včetně sjednaného příslušenství), a úvěr ve výši 22 000 Kč, kdy tuto částku měl vrátit nejpozději do 1. 7. 2019 (a to včetně sjednaného příslušenství). Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelský