4 C 250/2021-22 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 139 421,63 Kč s příslušenstvím uvedeným v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [bankovní účet] a poskytla mu úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného úroku ve výši 9,90 % ročně v dohodnutých měsíčních splátkách. Dále žalobce tvrdil, že se žalovaný se splácením dostávala do prodlení, resp. poskytoval částečné plnění. Z tohoto důvodu právní předchůdce žalobce využil svého práva a celkový úvěr s úroky a poplatky ke dni [datum] zesplatnil, přičemž ke dni zesplatnění byla jistina vyčíslena na částku 139 421,63 Kč. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci a následně oznámena žalovanému. 2. Žalovaný na výzvu, která mu byla doručena do vlastních rukou, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem. 4. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. [bankovní účet], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 1 983 Kč. Ve smlouvě byla v článku 1.2 sjednána úroková sazba ve výši 9,90 % ročně a v článku 8.2 právo právního předchůdce žalobce prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný z důvodu porušení podmínek smlouvy. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne [datum] vyplývá, že úvěr byl v plné výši zesplatněn k datu [datum]. Dále má soud rovněž za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalobce uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z přehledu o platbách a transakcích soud zjistil, že žalovaný z poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč neuhradil ke dni zesplatnění celkem 139 421,63 Kč. Po zesplatnění žalovaný neuhradil žádnou částku. Žádná částka nebyla uhrazena ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. 5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávky prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován. 8. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, jako úvěrujícímu povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo žádat ode dne následujícího po zesplatnění úvěrů úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l o.s.ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 5 578 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, žalobu a předžalobní výzvu) po 6 700 Kč dle § 7 bod 5 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Advokátka žalobce je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokátky a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Náklady řízení tak celkem představují částku 30 987 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobce.