4 C 294/2021-20 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení celkové pohledávky ve výši 10 000 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 3 700 Kč. Žalobu odůvodnil tvrzením, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), podle které mu poskytla půjčku ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal vedle této půjčky uhradit sjednaný poplatek ve výši 6 400 Kč v hotovosti v 40 pravidelných týdenních splátkách po 410 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40 týdnů od data podpisu, tj. [datum]. Žalobce dále uvedl, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] nastoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] S.á.r.l. s účinností ke dni [datum], a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce uvedl, že od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad 2 700 Kč. Dále uvedl, že ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil žádnou částku. 2. Žalovaný na výzvu, která mu byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů. 4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku 16 400 Kč v 40 pravidelných týdenních splátkách po 410 Kč. Žalovaný však půjčku řádně nesplácel. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s oznámením společnosti [právnická osoba] o změně věřitele ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena [právnická osoba] S.á.r.l. Následně byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s přílohou ke smlouvě pohledávka postoupena na žalobce s účinností k témuž dni. Jednotlivá postoupení byla žalovanému písemně oznámena [datum] a [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobce dne [datum]. 5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávky prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován. 8. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Smluvní vztah mezi účastníky byl sjednán přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, tedy přede dnem [datum] a bude se proto posuzovat podle dosavadních předpisů. 9. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o půjčce. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle ustanovení § 3 Obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Výkon práva činěný nikoli za účelem dosažení určitého hospodářského cíle, ale za účelem poškození jiného lze považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. 11. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 3 Obč. zák. Soud posoudil obsah smlouvy právě s ohledem na jednání původního věřitele s přihlédnutím k dobrým mravům a zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, za kterou se zavázal žalovaný uhradit poplatek ve výši 6 400 Kč. Soud tedy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za půjčku neodporují dobrým mravům a dospěl k závěru, že tomu tak je, protože výše sjednaného poplatku je zcela nepřiměřená, kdy činí 64 % poskytnuté půjčky. Navíc není zřejmé, z čeho se uvedené souhrnné poplatky skládají. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 3 Obč. zák., protože je v rozporu s dobrými mravy. 12. Jelikož soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná a má prokázáno, že původní věřitel, společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 451 Obč. zák). 13. Soud zjistil, že z půjčky 10 000 Kč uhradil žalovaný před postoupením pohledávky celkem 2 700 Kč, když žalobce započetl na úhradu jistiny částku 0 Kč (zbývá 10 000 Kč) a na úhradu ostatních poplatků 2 700 Kč (zbývá 3 700 Kč). S ohledem na neplatnost smlouvy, mohl žalobce započíst plnění v celkové výši 2 700 Kč pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 10 000 Kč zbývá k úhradě 7 300 Kč. Jelikož soud učinil závěr, že smlouva je absolutně neplatná, přiznal žalobci částku ve výši neuhrazené jistiny, celkem 7 300 Kč a zákonný úrok z prodlení po prvním postoupení pohledávky ode dne požadovaného žalobcem. Ve zbytku žalobu zamítl. 14. Žalobce měl ve věci úspěch v 73 % a neúspěch ve 27 %. Soud mu proto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 46 % (73 – 27). Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, žalobu a předžalobní výzvu) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Celková výši nákladů řízení činí 1 489 Kč z čehož 46 % činí 685 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 685 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.