10 C 301/2022-18 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 12 997 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] v době okolo 17:30 hod. před bytovým domem [adresa] v obci [obec] fyzicky napadl [jméno] [příjmení] a způsobil mu poškození zdraví. Trestním příkazem Okresního soudu v Tachově sp. zn. [spisová značka] byl žalovaný uznán vinným z přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku Trestní příkaz nabyl právní moci dne [datum]. V příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví uhradila žalobkyni náklady léčení poškozeného [jméno] [příjmení] v celkové částce 12 997 Kč. V důsledku toho dle § 55 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu nákladů, vynaložených na hrazené služby ze zdravotního pojištění, poskytnuté mu jakožto svému pojištěnci, který utrpěl újmu na zdraví zaviněným protiprávním jednáním žalovaného. Žalobkyně, s odkazem na„ rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka]“, nárokuje přiznání náhrady nákladů řízení v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava věci, výzva k plnění a návrh ve věci samé) s tvrzením, že na vypracování podkladů k žalobě se (v rámci převzetí a přípravy věci) podílejí zaměstnanci z dalších úseků činnosti žalobkyně, zejména revizní lékař, který„ … musí v rámci aktuálního zdravotního stavu zjistit péči, která je nebo není v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním jiné osoby, popř. nahlížet do zdravotnické dokumentace u ošetřujících lékařů. …“. Žalobkyně proto uplatňuje jako 1 úkon rovněž náhradu nákladů na přípravu a převzetí věci,„ … neboť představují výraznou položku skutečných nákladů řízení. …“, s tím, že adorované rozhodnutí, na které odkazuje (nikoli však předkládá), má mít (mimo jiné) za důvodné přiznání práva na paušální náhradu ve výši 300 Kč,„ … neboť i přípravu, tj. studium dokumentace, lze považovat za úkon ve smyslu demonstrativního ust. §1 odst. 3 vyhlášky. …“. Výzvu k zaplacení nákladů léčení ve výši 13 060 Kč ze dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému (na adresu [adresa žalovaného]. 2. Ve věci byl podepsaným soudem žalovaný usnesením, doručeným mu vložením do schránky dne [datum], a prostřednictvím jeho zaměstnavatele dne [datum] do vlastních rukou, vyzván ve smyslu ust. § 114b a § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), aby podal ve smyslu § 153a o.s.ř. vyjádření ve věci samé k žalobě s poučením o možnosti vydat rozsudek pro uznání v případě, že vyjádření podáno nebude. 3. Žalovaný na výzvu reagoval sdělením ze dne [datum], doručeným soudu dne [datum],„ … svůj závazek přijímám a dluh bych chtěl uhradit. … (prostřednictvím) splátkového kalendáře, kde se zavazuji, že budu splácet ve výši 1000 Kč měsíčně. …“. Zároveň připojil prosbu o„ …prominutí placení úroků od [datum] …“. 4. Dle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. (1) Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). (2) K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. (5) Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. Dle ust. § 115a občanského soudního řádu k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Dle ust. § 153a věta prvá občanského soudního řádu, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Dle odst. 4 téhož ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 5. Jak plyne z výše uvedeného, žalovaný výslovně nárok žalobce uznal. O nároku proto soud rozhodl ve výroku I. rozsudkem pro uznání a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci výše uvedenou částku včetně úroku z prodlení, když žalobce svá tvrzení prokázal i odpovídajícími listinami. Návrhu na„ …prominutí placení úroků od [datum] …“, tedy na prominutí úroku z prodlení, soud nevyhověl jednak proto, že mu takové právo nepřísluší, jednak proto, že chování žalovaného takový postup neodůvodňuje. Úroky z prodlení jsou ve smyslu § 513 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) jsou spolu s úroky a náklady spojenými s jejím uplatněním příslušenstvím pohledávky. Do prodlení se ve smyslu § 1968 téhož zákona dostane dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Do takové situace se žalovaný dostal, když si zásilku s výzvou k úhradě způsobené škody do dne [datum] nevyzvedl, ač mu byla, soudě podle toho, že byla doručována na adresu, ze které bylo podáno jeho, výše rekapitulované, vyjádření k žalobě, doručena. Pokud tak neučinil, je žalobkyně jakožto věřitel oprávněna po něm, jakožto po dlužníkovi, který je v prodlení, a který netvrdil ani neprokazoval, že za prodlení není odpovědný, vymáhat splnění dluhu, a (ve smyslu ust. § 1970 citovaného zákona) požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši vládním nařízením stanovené. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 700 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Podepsaný soud se se totiž neztotožňuje se závěrem rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka], na který žalobkyně odkazuje, a kterým navíc ani není vázán. Je naopak přesvědčen, že žalobkyni nepřísluší právo na náhradu úkonů dle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., neboť před zasláním výzvy k plnění ani před sepisem a podáním žaloby, vzhledem k tomu, že tak činí prostřednictvím svých orgánů, jakoukoli„ přípravu, tj. studium dokumentace,“, nepotřebuje provádět (protože je (nebo alespoň má být) s „ dokumentací“ již seznámena). Žalobkyní tvrzená„ nutnost vysoce odborné práce revizního lékaře, který musí v rámci aktuálního zdravotního stavu zjistit péči, která je nebo není v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním jiné osoby, popř. nahlížet do zdravotnické dokumentace u ošetřujících lékařů,“ musí být (minimálně z větší části) dle názoru podepsaného soudce provedena před každým rozhodnutím o uhrazení vyúčtovaných prací a výkonů, a to bez ohledu na to, zda bude regresní nárok následně uplatněn či nikoli. Rozhodnutí o uplatnění regresního nároku naopak může být učiněno až po té, co došlo ze strany revizního lékaře k posouzení okolností a příčin poskytnutí zdravotní péče, důvod pro přiznání práva na náhradu nákladů spojených s převzetím a přípravou věci proto není v projednávaném případě dán. Vzhledem k výši nákladů pak ve vztahu k nim žalovanému uložil povinnost je uhradit ve lhůtě uvedené v ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, tedy to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 7. S ohledem na výši dlužné částky a jejího příslušenství a na uznání nároku ze strany žalovaného pak rozhodl soud výrokem I. o povinnosti žalované splnit uvedené povinnosti na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách. Dle zjištění soudu totiž ke dni [datum] bude celkový dluh, tedy jistina ve výši 12 997 Kč, úrok z prodlení ve výši 3 995,69 Kč a přiznané náklady řízení ve výši 1 400 Kč, celkem částku 18 392,69 Kč. Soud je přesvědčen, že dluh je možno uhradit v , pro žalovaného