19 C 353/2021-55 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 8 684 Kč s příslušenstvím, s tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 3. 1. 2020 žalované poskytla částku 12 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, - smluvního úroku ve výši 76,26 % ročně z dlužné částky, - náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s upomínáním ve výši 800 Kč, - jednorázové smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč, - smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za dobu do data vyhotovení žaloby – ve výši 2 806,04 Kč. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 3. 1. 2020 žalované poskytla částku 12 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 28. 6. 2020 nevrátila. Dopisem naposledy ze dne 6. 10. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 12 000 Kč a dále: - smluvního úroku ve výši 76,26 % ročně z částky aktuální dlužné jistiny dle evidence žalobkyně, a to z částky původní jistiny 12 000 Kč, v závislosti na úhradách splátek dluhu, kdy sjednaný úrok je ze smlouvy zjevný a srozumitelně uvedený, tučným písmem napsaný na druhé straně smlouvy bezprostředně za záhlavím, s uvedením RPSN a s uvedením celkové částky k úhradě pří řádném hrazení dluhu – ve výši 20 484 Kč, - náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s upomínáním ve výši 800 Kč, dle bodu 6.2 smlouvy o úvěru, tj. 4x 200 Kč za upomínky u splátek 1 až 4, - jednorázové smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč, dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru, tj. 4x 499 Kč jakožto smluvní pokuty za splátky v prodlení delší 30 dnů, a to u splátek 1 až 4, - smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 30. 6. 2020 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 13 282,72 Kč od 30. 6. 2020 do 15. 7. 2020 ve výši 212,48 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 12 082,72 Kč od 16. 7. 2020 do [osobní údaje žalobkyně] 100 ve výši 398,64 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 10 582,72 Kč od 18. 8. 2020 do 8. 10. 2020 ve výši 550,16 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 8 582,72 Kč od 9. 10. 2020 do 16. 10. 2020 ve výši 68,64 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 7 082,72 Kč od 17. 10. 2020 do 16. 11. 2020 ve výši 219,48 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 5 582,72 Kč od 17. 11. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 251,10 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 5 182,72 Kč od 1. 1. 2021 do 29. 1. 2021 ve výši 150,22 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 4 882,72 Kč od 30. 1. 2021 do 26. 2. 2021 ve výši 136,64 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 4 782,72 Kč od 27. 2. 2021 do 30. 3. 2021 ve výši 152,96 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 3 582,72 Kč od 31. 3. 2021 do 13. 5. 2021 ve výši 157,52 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 3 082,72 Kč od 14. 5. 2021 do zaplaceni, kdy žalobkyně žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. k 25. 10. 2021, tedy smluvní pokutu ve výši 2 806,04 Kč, - zákonného úroku z prodlení z dlužné částky dle evidence žalobkyně. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny následující částky: částka ve výši 1 200 Kč ze dne 15. 7. 2020, částka ve výši 1 500 Kč ze dne [osobní údaje žalobkyně] 100, částka ve výši 2 000 Kč ze dne 8. 10. 2020, částka ve výši 1 500 Kč ze dne 16. 10. 2020, částka ve výši 1 500 Kč ze dne 16. 11. 2020, částka ve výši 400 Kč ze dne 31. 12. 2020, částka ve výši 300 Kč ze dne 29. 1. 2021, částka ve výši 100 Kč ze dne 26. 2. 2021, částka ve výši 1 200 Kč ze dne 30. 3. 2021 a částka ve výši 500 Kč ze dne 13. 5. 2021. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který měla vrátit do 28. 6. 2020. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 76,26 % ročně z částky původní jistiny 12 000 Kč, se zohledněním skutečnosti, že sjednaný úrok je ze smlouvy zjevný a srozumitelně uvedený, tučným písmem napsaný na druhé straně smlouvy bezprostředně za záhlavím, s uvedením RPSN a s uvedením celkové částky k úhradě pří řádném hrazení dluhu – ve výši 20 484 Kč, je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjád