19 C 10/2023-20 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 20 840 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 20. 12. 2018 žalované poskytl částku 15 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu a neuhrazené části sjednaných poplatků se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a smluvního úroku z dlužné částky. Dále se žalobkyně podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 16 900 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 8. 3. 2019 žalované poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu a neuhrazené části sjednaných poplatků se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a smluvního úroku z dlužné částky. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 20. 12. 2018 žalované poskytl částku 15 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 14. 2. 2020 nevrátila. Dopisem naposledy ze dne 14. 4. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 15 000 Kč a dále: - sjednaného souhrnného poplatku 12 000 Kč sestávajícího z úroku 3 000 Kč za dobu řádné splatnosti úvěru, se sjednaným úrokem 32,15 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, kdy tento souhrnný poplatek včetně jeho dílčích částí je ve smlouvě o úvěru sjednán zjevně a srozumitelně, vepsáním do příslušných polí formuláře smlouvy a s uvedením celkové částky k úhradě 27 000 Kč s ohledem na zesplatnění úvěru pro chování žalované žalobkyně dále nárokuje úhradu - zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč ode dne 15. 2. 2020, dne po splatnosti úvěru, - smluvního úroku ve výši 25,77 % ročně z dlužné částky 15 000 Kč ode dne 15. 2. 2020, dne po splatnosti úvěru. Na tento úvěr zaplatila žalobkyně pouze 6 160 Kč. Soud dospěl dále k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci ve vztahu ke druhé z uzavřených smluv: Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 8. 3. 2019 žalované poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 1. 5. 2020 nevrátila. Dopisem naposledy ze dne 14. 4. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 10 000 Kč a dále: - sjednaného souhrnného poplatku 8 000 Kč sestávajícího z úroku 2 000 Kč za dobu řádné splatnosti úvěru, se sjednaným úrokem 32,15 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, kdy tento souhrnný poplatek včetně jeho dílčích částí je ve smlouvě o úvěru sjednán zjevně a srozumitelně, vepsáním do příslušných polí formuláře smlouvy a s uvedením celkové částky k úhradě 18 000 Kč. s ohledem na zesplatnění úvěru pro chování žalované žalobkyně dále nárokuje úhradu - zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ode dne 2. 5. 2020, dne po splatnosti úvěru, - smluvního úroku ve výši 24,60 % ročně z dlužné částky 10 000 Kč ode dne 2. 5. 2020, dne po splatnosti úvěru. Na tento úvěr zaplatila žalobkyně pouze 1 100 Kč. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který měla vrátit do 14. 2. 2020 a dále jí byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který měla vrátit do 2. 5. 2020. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Pokud soud v případě prvního úvěru přepočte na roční procentní úrok sjednaný souhrnný poplatek 12 000 Kč sestávající z úroku 3 000 Kč za dobu řádné splatnosti úvěru, se sjednaným úrokem 32,15 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, kdy tento souhrnný poplatek včetně jeho dílčích částí je ve smlouvě o úvěru sjednán zjevně a srozumitelně, vepsáním do příslušných polí formuláře smlouvy a s uvedením celkové částky k úhradě 27 000 Kč, je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy, a proto soud v této části žalobě vyhověl. Pokud