19 C 18/2023-81 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 66 885 Kč s příslušenstvím, s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 31. 1. 2022 žalovanému poskytla částku 50 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: -) smluvního úroku ve výši 44,35 % ročně z částky 50 000 Kč -) jednorázové smluvní pokuty ve výši 998 Kč -) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč -) dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 497,39 Kč -) smluvní pokuty jdoucí ve výši 0,1 % denně z kapitalizované jistiny představované částkou 55 497 Kč -) zákonného úroku z prodlení z jistiny 50 000 Kč ve výši 15% ročně. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. <b>Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:</b> Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě žalobkyně dne 31. 1. 2022 žalovanému poskytla částku 50 000 Kč, což vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru doloženého žalobkyní. Žalovaný se citovanou smlouvou o úvěru zavázal k vrácení částky 50 000 Kč a dále k úhradě smluvního úroku ve výši 44,35 % ročně z dlužné částky (původní jistina 50 000 Kč). Z evidence žalobkyně vyplývá, že se dlužná částka 55 497 Kč skládá z původní jistiny 50 000 Kč a úroku přirostlého k původní jistině ke dni zesplatnění 19. 7. 2022 ve výši 5 497, 39 Kč. Z karty klienta vedené žalobkyní má soud za prokázané, že na dlužnou částku žalovaný uhradil pouze první dvě splátky úvěru ponížené o polovinu jejich původní výše, tj. ve výši 1 129 Kč s datem úhrady 11. 3. a 13. 4. 2022. Na zbytek úvěru v dohodnutých měsíčních splátkách však žalovaný neuhradil dosud ničeho, pročež se na základě smlouvy ocitl v prodlení, proto ke dni 19. 7. 2022 došlo k zesplatnění celého úvěru. Z dopisů ze dne 15. 6. 2022 a 18. 7. 2022 má soud za prokázané, že byl žalovaný vyzván k zaplacení tří splátek se splatností ke dnům 15. 5., 15. 6. a 15. 7. 2022. Dopisem ze dne 27. 12. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě celkového dluhu. Z chování žalovaného má soud za prokázané, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou úvěrované částky a jejího příslušenství, čímž mu vznikla povinnost k úhradě smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč sestávající z částky 2x 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Jelikož žalovaný neplnil ani na základě výzev ze strany žalobkyně, vznikla mu povinnost k úhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, sestávajících z částky 2x 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, jak je zřejmé z bodu 6.2 smlouvy o úvěru. Z bodu 6.5 smlouvy o úvěru bylo prokázáno, že jelikož se žalovaný ocitl v prodlení a to mělo v souladu s bodem 6.3 smlouvy o úvěru za následek zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 7. 2021, je žalovaný povinen k úhradě smluvní pokuty jdoucí ve výši 0,1 % denně z kapitalizované jistiny představované částkou 55 497 Kč a to ode dne 21. 7. 2022 do dne vyhotovení žaloby 16. 1. 2023, tedy ve výši 9 990 Kč. <b>Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z., zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl vrátit nejpozději ke dni zesplatnění úvěru dne 19. 7. 2022. Ke dni zesplatnění úvěru činila dlužná jistina 50 000 Kč a kapitalizovaný úrok do doby zesplatnění 5 497 Kč, tedy celkem ve výši 55 497 Kč. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z., mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 44,35 % ročně z částky 50 000 Kč (původní jistiny) je úrok odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. Úrok ve výši 11,75%, představující původní smluvní úrok ponížený na hodnotu úroku z prodlení stanoveného ČNB ve výši 11,75%, je úrokem z původní jistiny ve výši 50 000 Kč, který žalobkyně požaduje namísto úroku ve výši 44,35% a to od 14. 8. 2022 do zaplacení, tj. již v době po zesplatnění úvěrované částky. Výše tohoto úroku rovněž odpovídá citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty jdoucí ve výši 0,1 % denně z částky 55 497 Kč, a to počínaje dnem 21. 7. 2022 a konče dnem vyhotovení žaloby, tj. k 16.